sezona 1975

[Nekolny Rostislav]

Mistr světa 1975
Niki Lauda Rakousko-Ferrari
počet vítězství-5
pole pozitions-9
nejrychlejší kolo-2

[Nekolny Rostislav]

Pohár konstruktérů 1975
Ferrari-72,5 bodů
jezdci
N.Lauda:počet vítězství 5,pole pozitions 9,nejrychlejší kolo 2
C.Regazzoni:počet vítězství 1,nejrychlejší kolo 4

[Nekolny Rostislav]

V sezoně se jelo patnáct závodů
Argentina-12.leden
Brazílie-26.leden
J.Afrika-1.březen
Španělsko-27.duben
Monako-1.květen
Belgie-25.květen
Švédeko-8.červen
Holandsko-22.červen
Francie-6.červenec
V.Británie-19.červenec
Německo-3.srpen
Rakousko-17.srpen
Itálie-7.září
USA-10.říjen

bodování-1-9b,2-6b,3-4b,4-3b,5-2b,6-1b

[Nekolny Rostislav]

Po vyrovnaném úvodu sezóny zaznamenal Niki Lauda sérii vítězství, která mu vynesla první mistrovský titul. Jeho zásluhou se stáj Ferrari poprvé po 11 letech radovala z vítězství v obou šampionátech. Během roku bohužel došlo k několika tragédiím.
Mezi hlavními uchazeči o nejvyšší příčky nedošlo během zimní přestávky k příliš mnoha změnám. Mistrovský tým McLaren se omezil na účast se 2 vozy v barvách Texaca a Marlbora, neboť společnost Yardley, s jejíž podporou stáj v minulé sezóně nasazovala svůj třetí monopost, odstoupila ze světa velkých cen. Mistr světa z roku 1967 Dennis Hulme ukončil na sklonku předchozího roku svoji aktivní jezdeckou kariéru ve formuli 1, a tak po boku úřadujícího šampióna Emersona Fittipaldiho nastoupil Jochen Mass.
Stáj Ferrari jako jediná ze špičkových týmů představila zcela nový model 312T. Nejnovější zbraň z dílny Maura Forghieriho opět disponovala zastaralou kombinací hliníkové skořepiny a trubkového rámu, na rozdíl od „plnokrevných“ samonosných konstrukcí konkurenčních vozů. Nejvýznamnější technickou novinkou monopostů 312T byla příčně uložená převodovka (symbol „T“ v názvu znamená Transversale, čili převodovka montovaná napříč). Toto řešení významně vylepšilo rozložení hmotnosti a spolu s tím i ovladatelnost vozu. Jezdeckou dvojici nadále tvořili Clay Regazzoni a Niki Lauda.
Tým Lotus se po loňské neúspěšné premiéře nového modelu 76 vrátil k letitým monopostům typu 72, které v roce 1975 nastoupily již do svojí šesté sezóny v mistrovství světa. Do kokpitů černozlatých Lotusů opět usedli Ronnie Peterson a Jacky Ickx. Také tým Tyrrell pokračoval s osvědčenými vozy typu 007 a s jezdci Jodym Scheckterem a Patrickem Depaillerem.
Tým Brabham získal nového sponzora v podobě výrobce aperitivů Martini. Za volanty bílých Brabhamů se znovu představili Carlos Reutemann a Carlos Pace.
Výstřední tým britského extroverta Alexandera Hesketha nadále spoléhal na jezdecké umění Jamese Hunta, v jehož rukou se Harveym Postlethwaitem navržený monopost Hesketh zařadil mezi stroje, se kterými je třeba počítat.
Tovární tým March plánoval ukončení závodních aktivit ve formuli 1, nakonec ale svoje záměry přehodnotil a do šampionátu nastoupil s jezdcem Vittoriem Brambillou, finančně podporovaným společností Beta.
Rozsáhlou reorganizací prošel tým BRM. Sir Alfred Owen, jenž tradiční britskou značku kontroloval od roku 1952, již nebyl ochoten investovat další prostředky do krizí zmítané stáje. Před zánikem BRM zachránil Louis Stanley, který tým na konci roku 1974 převzal do vlastní režie. Do kokpitu jediného vozu BRM, zbarveného v modro-bílo-červené kombinaci po vzoru britské vlajky, v úvodu sezóny usedl Mike Wilds. Také tým Surtees zredukoval své aktivity na nasazování jediného monopostu pro Johna Watsona.
Veterán Graham Hill se svým týmem Embassy Racing upravil šasi od Loly a nasadil jej pod vlastním jménem. Po neúspěšném pokusu o kvalifikaci do závodu v Monaku se mistr světa z let 1962 a 1968 rozhodl pověsit přilbu na hřebíček a zaměřit se na vedení svojí stáje.
Rovněž tým Franka Williamse poprvé v historii přihlásil do šampionátu vozy pojmenované přímo po majiteli stáje. Tým nadále bojoval s akutním nedostatkem financí. Tíživou situaci ještě víc prohloubila ztráta podpory od tabákového koncernu Marlboro. Za volanty vozů Williams se představili Arturo Merzario a Jacques Laffite.
Chris Amon se po krátké a neúspěšné etapě s vlastním týmem dočasně stáhl ze světa velkých cen. V průběhu roku 1975 se Novozélanďan zúčastnil pouze 2 závodů v barvách Ensignu Morrise Nunna.
Ve startovním poli se objevily hned 3 americké týmy. Stáj Shadow pokračovala s jezdci Jeanem-Pierrem Jarierem a Tomem Prycem. Po loňské premiéře v zámořských velkých cenách se do dění ve formuli 1 naplno zapojily týmy Penske a Parnelli. Roger Penske dokázal přesvědčit veterána Marka Donohua k návratu do kokpitu závodního vozu. Tým v průběhu roku vyměnil šasi vlastní konstrukce za monoposty March. Bývalý americký závodník Rufus Parnelli Jones pro svůj projekt ve formuli 1 nasadil zkušeného Maria Andrettiho.
Mezi zúčastněnými týmy se objevil i první zástupce Jižní Ameriky. Bratr dvojnásobného mistra světa Emersona Fittipaldiho Wilson s podporou brazilského cukrovaru Copersucar představil vůz vlastní konstrukce. Do kokpitu usedl samotný majitel týmu.
Monopolním dodavatelem pneumatik pro formuli 1 se stala společnost Goodyear, neboť její americký konkurent Firestone ukončil své působení v mistrovství světa.
Z kalendáře mistrovství světa vypadla Velká cena Kanady, a tak se počet mistrovských podniků snížil na 14. Body si připisovalo prvních 6 jezdců v cíli systémem 9, 6, 4, 3, 2, 1. Do konečného pořadí se započítávalo jen 7 nejlepších výsledků z úvodních 8 závodů a 5 nejlepších výsledků ze zbývajících 6 podniků. Stejným způsobem se započítávaly výsledky do Poháru konstruktérů, pouze s tím rozdílem, že body pro každou značku získal jen její nejlépe umístený jezdec v cíli každého ze závodů.

[Nekolny Rostislav]

1 závod
12.leden 1975 GP Argentiny-Buenos Aires

[Nekolny Rostislav]

pole pozitions Jarier čas 1:49,21
první startovní řada
Jarier-Shadow-Pace-Brabham

[Nekolny Rostislav]

nejrychlejší kolo
Hunt čas 1:50,91

[Nekolny Rostislav]

1 místo:E.Fittipaldi-McLaren M23
2 místo:J.Hunt-Hesketh 308B
3 místo:C.Reutemann-Brabham BT44B

4 místo:C.Regazzoni-Ferrari 312B3
5 místo:P.Depailler-Tyrrell 007
6 místo:N.Lauda-Ferrari-312B3

[Nekolny Rostislav]

foto

[Nekolny Rostislav]

V kvalifikaci na úvodní Velkou cenu Argentiny se o velké překvapení postaral Jean-Pierre Jarier s vozem Shadow, který zaznamenal nejrychlejší čas před Pacem, Reutemannem a Laudou. V závodě Francouz bohužel nemohl navázat na svůj kvalifikační úspěch, neboť jej už při nájezdu na startovní rošt zastavila porucha převodovky. Po startu vedl k radosti místních fanoušků Reutemann před týmovým kolegou Pacem, Laudou a Huntem. V první zatáčce došlo ke kolizi mezi Massem a Scheckterem a oba závodníci museli k mechanikům. V 8. kole Hunt předjel Laudu a vydal se stíhat vedoucí Brabhamy. Ve 13. kole havaroval Wilson Fittipaldi se svým Copersucarem. Brazilec z havárie vyvázl bez zranění, avšak následný požár nový monopost zcela zničil. Ve stejnou chvíli se do vedení protlačil Pace. Vedení jezdci Brabhamu nevydrželo ani jediné kolo, neboť nedaleko místa havárie Wilsona Fittipaldiho skončil mimo trať a propadl se až na 7. pozici. Do čela se vrátil Reutemann před Huntem, Laudou a E. Fittipaldim. Pilot Heskethu se na Reutemanna dotáhl a ve 26. kole převzal první pozici. V následujícím kole předjel Reutemanna i E. Fittipaldi, který krátce předtím zdolal Laudu. Obhájce titulu dostihl i vedoucího Hunta a ve 35. kole se dostal do vedení, kde setrval až do cíle závodu. Pilota McLarenu na stupních vítězů doplnili Hunt a Reutemann. Pace se dokázal vyšplhat na 4. příčku, závod však nedokončil pro poruchu motoru.

[Nekolny Rostislav]

2 závod
26.leden 1975 GP Brazílie-Interlagos

[Nekolny Rostislav]

pole pozitions Jarier čas 1:29,88
první startovní řada
Jarier-Shadow,Fittipaldi-McLaren

[Nekolny Rostislav]

nejrychlejší kolo
Jarier čas 1:23,16

[Nekolny Rostislav]

1 místo:C.Pace-Brabham BT44B
2 místo:E.Fittipaldi-McLaren M23
3 místo:J.Mass-McLaren M23

4 místo:C.Regazzoni-Ferrari 312B3
5 místo:N.Lauda-Ferrari 312B3
6 místo:J.Hunt-Hesketh 308

[Nekolny Rostislav]

foto