sezona 1962

[Nekolny Rostislav]

foto-V.Británie

[Nekolny Rostislav]

foto-Německo

[Nekolny Rostislav]

foto-Itálie

[Nekolny Rostislav]

foto-USA

[Nekolny Rostislav]

foto-J.Afrika

[Nekolny Rostislav]

Ferrari bylo zcela zastíněno, částečně v důsledku vnitřních otřesů, částečně proto, že britské týmy udělaly velký pokrok. BRM přišlo se svým novým motorem a získalo pohár konstruktérů. Jejich jezdec Graham Hill dokázal vyhrát titul mistra světa Formule 1.
Na konci roku 1961 odešlo zcela nečekaně od Ferrari osm členů týmu včetně konstruktéra Carla Chitiho. Spolu s nimi odešel i jezdec Richie Ginther, který podepsal smlouvu u BRM, kde se stal kolegou Grahama Hilla. U Ferrari vsadili na Phila Hilla, Giancarla Baghettiho a mladíka Ricarda Rodrígueze. Od Velké ceny Monaka se k Ferrari přidal ještě Lorenzo Bandini. Colin Chapman ve svém týmu Lotus stále spoléhal na Jima Clarka a k němu angažoval Trevora Taylora. Jack Brabham odešel od Cooperu, založil vlastní tým a začal konstruovat vlastní vozy. U Cooperu zůstal Bruce McLaren a jeho kolegou se stal Tony Maggs. Tým Porsche zůstal u osvědčené sestavy Jo Bonnier a Dan Gurney. V této sezóně do Formule 1 poprvé vstoupila Lola, kterou řídili John Surtees a Roy Salvadori.
Ještě před začátkem šampionátu těžce havaroval Stirling Moss. Při nemistrovském závodu Glover Trophy v Goodwoodu vyjel se svým Lotusem mimo trať a v rychlosti okolo 160 km/h vrazil do travnatého náspu. Moss utrpěl mnohočetné zlomeniny a jeho zranění mu již nedovolovalo dále závodit ve Formuli 1. Tím skončila kariéra skvělého závodníka, který nikdy nedosáhl na titul mistra světa. V této sezóně se při tréninku na nemistrovskou Velkou cenu Mexika zabil nadějný mladík Ricardo Rodríguez.
V roce 1962 se jelo 9 Velkých cen. Bodováno bylo 6 nejrychlejších jezdců v závodě systémem 9, 6, 4, 3, 2, 1 bod. Do šampionátu se započítalo pouze 5 nejlepších výsledků ze všech 9 závodů. V Poháru konstruktérů probíhalo bodování také systémem 9, 6, 4, 3, 2, 1 bod. Také bylo započítáno 5 nejlepších výsledků a z každého závodu se započítal výsledek pouze jednoho vozu týmu, to byl ten, který se umístil nejlépe.

[Nekolny Rostislav]

Nizozemsko
První závod sezóny se jel v Zandvoortu jako Velká cena Nizozemska. Pole Position si překvapivě vybojoval John Surtees s vozem Lola, po jeho boku stáli Graham Hill s BRM a Jim Clark s Lotusem. Start se nejlépe povedl Clarkovi, jenž se ujal vedení před Grahamem Hillem a Gurneyem. V devátém kole se v motoru Loly Johna Surteese zlomila kliková hřídel a Surtees havaroval. Naštěstí z této hrůzostrašně vypadající havárie vyvázl bez zranění. Clark začal mít potíže se spojkou a vedení se tak ujal Graham Hill. McLaren a Gurney museli odstoupit kvůli poruše převodovky, a tak se na druhé místo mohl dostat Phil Hill s Ferrari, který si poté většinu závodu své druhé místo udržoval. Na třetím místě jezdil Trevor Taylor s Lotusem, který v závěru závodu předjel Phila Hilla. Zvítězil Graham Hill s BRM, druhý skončil Trevor Taylor s Lotusem a třetí Phil Hill s Ferrari.

[Nekolny Rostislav]

Monako
Za dva týdny se konala Velká cena Monaka v ulicích Monte Carla. Nejrychlejší v kvalifikaci byl Jim Clark s Lotusem a na startovním roštu v první řadě ho doplnili Graham Hill s BRM a Bruce McLaren s Cooperem. Při startu závodu bylo zataženo a trať byla mokrá. Mairesse s Ferrari vystřelil dopředu a v první zatáčce dostal smyk, čímž zablokoval Ginthera, který narazil do Trintignanta. Gurney s Taylorem se také dostali do následné skrumáže, jediný Taylor mohl pokračovat dál v závodu. Zmatku po startu využili Bruce Mclaren a Graham Hill, kteří celému zbytku závodního pole ujeli. Hill se ale nechtěl smířit se svojí druhou pozicí a neustále útočil na McLarena, až se mu ho podařilo zdolat. Motor jeho BRM ale vypověděl necelých deset kol před cílem, službu a Graham Hill musel odstoupit. Na čelo se opět dostal McLaren a vítězství udržel až do cíle. Druhý skončil Phil Hill s Ferrari a třetí Lorenzo Bandini také s Ferrari.

[Nekolny Rostislav]

Belgie
Třetí závod sezóny byla Velká cena Belgie na okruhu Spa-Francorchamps. Závodu se nezúčastnil tým Porsche, protože v továrně ve Stuttgartu právě probíhala stávka. Na britské týmy tak zůstalo Ferrari samo a také na ně nestačilo. V první řadě se seřadili, první Graham Hill s BRM, druhý Bruce McLaren s Cooperem a třetí Trevor Taylor s Lotusem. Po startu se na prvním místě vystřídali Graham Hill, McLaren a Taylor, ale v čele se nakonec usadil Mairesse s Ferrari a chvíli to vypadalo, že britské týmy porazí. Ale v devátém kole ho vystřídal Jim Clark a Mairesse bojoval s Taylorem o druhé místo. Ve dvacátém šestém kole se právě tito dva jezdci srazili a vyletěli ven z dráhy. Taylor přerazil telegrafní sloup a Mairesse udělal několik kotrmelců a jeho vůz začal hořet. Oba naštěstí utrpěli jen lehčí zranění. Závod vyhrál Jim Clark s Lotusem, druhý dojel i přes problémy se zapalováním Graham Hill s BRM a třetí skončil Phil Hill s Ferrari.

[Nekolny Rostislav]

Francie
Velká cena Francie se konala na okruhu Rouen. Tým Porsche do Francie již dorazil, ale tentokrát nepřijel tým Ferrari také pro stávku dělníků. Kvalifikaci tentokrát vyhrál Jim Clark s Lotusem, druhý byl Graham Hill s BRM a třetí Bruce McLaren s Cooperem. Po startu šel do čela Graham Hill následován Surteesem, Clarkem, McLarenem a Brabhamem. McLaren po deseti kolech havaroval, ale zajel do boxů a mechanici mu jeho vůz opravili, aby mohl dál pokračovat v závodu. Ve stejném kole odstoupil Brabham kvůli zavěšení kol. Surtees také musel do boxů, kvůli problémům s přívodem paliva. Ve třicátém kole narazil do Grahama Hilla zezadu opozdilec Jack Lewis kvůli selhání brzd a v tu chvíli se do čela závodu dostal Clark, Hill naštěstí mohl pokračovat na druhém místě. Clark v třicátém pátém kole musel pro technické potíže odstoupit a Hill se tak opět dostal do vedení, které ale netrvalo dlouho. BRM zlobilo zapalování a Hill zpomalil. Do čela se tak mohl dostat Dan Gurney, který vybojoval pro Porsche první vítězství v mistrovství světa Formule 1. Druhý dojel Tony Maggs s Cooperem a třetí Richie Ginther s BRM, který se dostal do cíle tak, že tahal za prasklé lanko plynového pedálu rukou.

[Nekolny Rostislav]

Velká Británie
Velká cena Velké Británie se podruhé za sebou konala na okruhu Aintree. První řadu na startu dokonale ovládli domácí vozy, ale také domácí jezdci. První stál Jim Clark s Lotusem a vedle něho John Surtees s Lolou a Innes Ireland s Lotusem. Clark měl špatný start a propadl se až na čtvrtou pozici, ale nechtěl se s ní smířit a postupně předjel McLarena, potom se dostal i před Gurenye a nakonec překonal i vedoucího Brabhama. Jim Clark s Lotusem zvítězil ve Velké ceně Velké Británie a v celkovém hodnocení šampionátu se přiblížil na jeden bod k dosud vedoucímu Grahamu Hillovi. V závodě skončil druhý John Surtees s Lolou a třetí skončil Bruce McLaren s Cooperem.

[Nekolny Rostislav]

Německo
Další byla na řadě Velká cena Německa na okruhu Nürburgring. Ferrari se na závodní dráhu vrátilo v plné síle a Jack Brabham přivezl do Německa svůj první model Brabham BT3. V kvalifikaci se stala kuriózní nehoda. Carel Godin de Beaufort měl na voze namontovanou kameru a natáčel svou kvalifikační jízdu. Kamera se mu během jízdy uvolnila a trefila za ním jedoucího Grahama Hilla. Z BRM Grahama Hilla vyteklo trochu oleje a na této skvrně dostal projíždějící Tony Maggs s Cooperem hodiny a havaroval. Ani jeden z jezdců nebyl naštěstí zraněn. V kvalifikaci si nejlepší pozici získal Dan Gurney s vozem Porsche, druhý se na start postavil Graham Hill s BRM a třetí Jim Clark s Lotusem. Závod musel být odložen pro silný déšť. Když bylo odstartováno, na startovním roštu zůstal stát Jim Clark. Zapomněl totiž zapnout přívod paliva. Když se rozjel, byli již všichni soupeři pryč. Ve vedení byl Gurney před Grahamem Hillem. Ale Jim Clark svojí stíhací jízdou postupoval závodním polem kupředu. Jenže ve chvíli, kdy měl na dosah vedoucí jezdce, jeho motor Climax začal ztrácet výkon. Do cíle dojel na čtvrtém místě. Třetí skončil Dan Gurney s vozem Porsche, druhý byl John Surtees s Lolou a zvítězit dokázal Graham Hill s BRM.

[Nekolny Rostislav]

Itálie
Poslední evropský závod šampionátu byla Velká cena Itálie v Monze. Závod se jel na verzi tratě bez oválu. Kvalifikace nepřinesla žádné překvapení, Pole Position vybojoval Jim Clark s Lotusem, druhý byl Graham Hill s BRM a třetí Richie Ginther také s BRM. Clark z prvního místa odstartoval nejlépe, ale silnější motor ve voze BRM dostal do vedení Grahama Hilla. Ve třináctém kole musel Clark pro poruchu převodovky vzdát. Graham Hill si tak mohl dojet pro další vítězství v sezóně a upevnil si první pozici v boji o mistrovský titul. Druhý skončil Richie Ginther s BRM a třetí dojel Bruce McLaren s Cooperem.

[Nekolny Rostislav]

USA
Velká cena USA se konala ve Watkin Glen, kam již třetí rok po sobě nedorazilo Ferrari. To ukončilo předčasně nepovedenou sezónu a soustředilo síly na další ročník. Jim Clark potřeboval zvítězit, pokud chtěl ještě pomýšlet na zisk titulu mistra světa, a tak zabojoval a získal Pole Position. Druhý byl Richie Ginther a třetí Graham Hill, nejvážnější kandidát na zisk titulu. Po startu si uhlídal svojí první pozici Clark, ale za něj se dostal Graham Hill, který se ve dvanáctém kole ujal vedení. To mu ale vydrželo do devatenáctého kola, kdy ho opět předjel Clark. Vedení si již uhlídal až do cíle. Druhý skončil Graham Hill s BRM a třetí byl Bruce McLaren s Cooperem.

Mezi posledními Velkými cenami se při tréninku na nemistrovskou Velkou cenu v Mexiku zabil nadějný dvacetiletý mexický jezdec Ricardo Rodríguez. Ve snaze ukázat se před domácím publikem nedobrzdil svůj Lotus v nebezpečné zatáčce Peraltada a havaroval. Ricardo byl považován za velice talentovaného a ceněn byl jeho dravý styl jízdy, za který byl obdivován více než jeho starší bratr Pedro. Ten vstoupil do Formule 1 rok po smrti Ricarda a vyznačoval se rychlou, ale klidnou jízdou. Ani Pedro ale neunikl svému osudu, když v roce 1971 zahynul při závodě Interserie na Norisringu.

[Nekolny Rostislav]

Jižní Afrika
Posledním závodem sezóny byla Velká cena Jižní Afriky konaná na okruhu East London 29. prosince roku 1962. Na tuto první Velkou cenu konanou na africkém kontinentu se přišlo podívat 90.000 lidí. Bitva o titul se měla odehrát mezi dvěma jezdci, pokud by tento závod vyhrál Clark, bral by titul, pokud by nevyhrál, bral by titul Graham Hill. První místo v kvalifikaci získal Jim Clark, ale vedle něj stál jako druhý Graham Hill. Clark po startu vystřelil jako raketa dopředu a Hill se usadil na druhém místě. Clark po trati doslova létal a zajížděl jeden rekord okruhu za druhým. V padesátém kole měl Clark náskok půl minuty, ale jak už to bývá, osud chtěl, aby vše dopadlo jinak. Při průjezdu šedesátým druhým kolem se od motoru Climax Jima Clarka začal valit dým, který byl stále intenzivnější. Vůz Lotus zpomalil a Clark musel boj o titul vzdát. Závod vyhrál Graham Hill s BRM a mohl slavit zisk titulu mistra světa. Druhý v závodě skončil Bruce McLaren, třetí byl Tony Maggs oba s vozy Cooper.
Sezóna 1962 se stala dokonalou kořistí britských týmů a jezdců. Titul mistra světa získal Graham Hill a pohár konstuktérů ukořistilo BRM.