Ve formuli 1 máme už velmi dlouho zavedenou minimální hmotnost. Ta se skládá ze dvou částí: hmotnosti jezdce a hmotnosti vozu.
Minimální hmotnost není součástí formule 1 od samotných počátků, ale objevuje se až s příchodem 1,5 litrové éry v roce 1961. V té době byla stanovena na 450 kg, ale bez jezdce. Třílitrová formule přinesla zvýšení hmotnosti na 500 kg. Minimální hmotnost rostla i později:
530 kg (1970-1971)
550 kg (1972)
575 kg (1973-1980)
585 kg (1981)
Na počátku 80. let se trend otočil a formule 1 prošla postupně dietami:
580 kg (1982)
540 kg (1983-1988)
Pak přišla poslední velká dieta a hmotnost vozu klesla až na 500 kg. V roce 1995 ale přišla reforma a do minimální hmotnosti se začal počítat také samotný jezdec. Došlo tak k velkému ale pouze matematickému skoku na 595 kg a následně na 600 a 605 kg.
Až v roce 2010 došlo ke změně na 620 kg a to pod tlakem zejména zvyšující se bezpečnosti.
Pokud byste vůz rozebrali na součástky, které „něco dělají“, dospěli byste k nižším hmotnostem. Ve voze ale jsou také závaží kvůli vyvážení. V maximu jich bylo podle odhadů až 80 kg. Bez jezdce a těchto závaží by tak vůz někdy na počátku nového století měl kolem 460 kg.
Další nároky na hmotnost kladl KERS, který byl v počátcích velmi těžký. Další zvýšení pak samozřejmě obstarala hybridní éra – nejdříve 691 kg a nakonec 702 kg.
