Fittipaldi Christian (1971)

[Achard]

autogram

[Nekolny Rostislav]

helma

[Nekolny Rostislav]

Než byli v F-1

[alfa]

Deset současných hvězd, které se neprosadily ve Formuli 1

Dnes již pětačtyřicetiletý závodník pocházející, jak jeho jméno napovídá, ze závodnické rodiny. Jeho otcem je Wilson Fittipaldi, který v letech 1972, 1973 a 1975 absolvoval ve Formuli 1 dohromady 38 velkých cen bez bodového zisku. Mnohem slavnější je ovšem jeho strýc Emerson Fittipaldi, který se do historie Formule 1 zapsal dvěma mistrovskými tituly z let 1972 a 1974. Christian vstoupil mezi elitu v sezoně 1992, když po zisku titulu ve Formuli 3000 v předešlé sezoně získal sedačku u stáje Minardi a ačkoli italský tým nedisponoval konkurenceschopným vozem, Brazilec přesto dokázal vybojovat jeden bod a to ve Velké ceně Japonska. V následující sezoně u stáje setrval a jeho výkonnost šla opět nahoru. Tentokrát dokázala bodovat hned ve dvou závodech. Prvním z těchto závodů se konal v Jihoafrické republice na okruhu Kyalami, který sezonu 1993 otevíral a Fittipaldi do jeho cíle dojel na výborně čtvrté pozici. Další dva body získal o dva měsíce později v ulicích Monte Carla, kde dojel pátý. V dalších závodech již ovšem své bodové konto rozšířit nedokázal. Dva závody před koncem navíc došlo k ukončení spolupráce s Minardi a pro závěrečné dva závody byl nahrazen Jeanem-Marcem Gounonem. Součástí královny motorsportu ale zůstal i v příští sezoně, kdy jej angažovala stáj Footwork. Jeho výkony rozhodně nebyly propadákem a Fittipaldi hned dvakrát zopakoval svůj nejlepší výsledek a to ve Velké ceně Pacifiku na okruhu Aida a v bláznivé Velké ceně Německa 1994 na Hockenheimringu. V celkovém pořadí se umístil na 15. pozici, což je sice o dvě pozice horší umístění než jeho pozice v sezoně 1993, z hlediska získaných bodů se ovšem jednalo o jeho nejúspěšnější sezonu. Zároveň ale také o sezonu poslední, neboť se Fittipaldi rozhodl, že pro sezonu 1995 zamíří do amerického šampionátu CART. V tomto roce závodil pro stáj Walker a v celkovém pořadí se umístil na patnáctém místě. Zazářil ovšem při pětistovce v Indianapolis, kde dojel při své premiérové účasti na skvělé druhé pozici za Jacquesem Villeneuvem. V roce 1996 přestoupil do týmu Newman-Haas, ve kterém působil až do sezony 2002. Během své kariéry v šampionátu si připsal dvě vítězství(Elkhart Lake 1999 a Fontana 2000) a nejlépe se v šampionátu umístil na páté pozici v letech 1996 a 2002. Po odchodu z CART si vyzkoušel mimo jiné NASCAR nebo A1GP, kde reprezentoval Brazílii, nejvíce ovšem zazářil v americkém šampionátu sportovních vozů WeatherTech SportsCar Championship, který spolu s Joaem Barbosou a Sebastienem Bourdaisem ovládl v letech 2014 a 2015. V letech 2004 a 2014 triumfoval také ve čtyřiadvacetihodinovém závodě v Daytoně. V loňském ročníku dokončil spolu s Joaem Barbosou a Filipem Albuquerquem závod na druhém místě a i v letošním ročníku, který startuje za tři týdny, bude posádka patřit mezi favority, což potvrdili při oficiálních testech.