Bira Prince (1914-1985)

[Nekolny Rostislav]

konstruktéři-4

Maserati
Simca Gordini
Gordini
Coonaught

[Nekolny Rostislav]

team spolujezdci-12

Grafenried Švýcarsko
Behra Francie
Manzon Francie
Trintignant Francie
Cleas Belgie
Salvadori V.Británie
McAlpine V.Británie
Landi Brazílie
Musso Itálie
Marimon Argentina
Fangio Argentina
Flockhart V.Británie

[Nekolny Rostislav]

foto

[Achard]

Prince Birabongse Bhanudej Bhanubandh "Bira"

[Achard]

Princ Bira

[Nekolny Rostislav]

poslední odpočinek
Buddhapadipa Thai Temple
Wimbledon
London Borough of Merton
Greater London, England

[Nekolny Rostislav]

1951 Inglaterra - III BRDC International Trophy

[Nekolny Rostislav]

1951 goodwood

[Nekolny Rostislav]

1951 goodwood, richmond trophy

[Nekolny Rostislav]

1953 brdc intl trophy, silverstone

[Nekolny Rostislav]

1950 monaco gp

[Nekolny Rostislav]

1952 british gp

[Nekolny Rostislav]

1952 swiss gp

[showstall]

Formule 1 a aristokracie

Na úvod naší výpravy po šlechtických rodech jsem zvolila prince Biru, celým jménem princ Birabongse Bhanudej Bhanubandh. Princ Bira byl přímým potomkem Siamské královské rodiny (dnešní Thajsko) a stal se zároveň prvním asijským závodníkem ve Formuli 1. Princ Bira přišel na svět 15. června 1914 v Bangkoku, ale od svých 13 let vyrůstal ve Velké Británii, kam nejdříve přijel za studiem, ale po revoluci, jež zasáhla Siam, se do svého rodiště nevrátil a zůstal ve Spojeném království, kde pokračoval ve svých studiích na Cambridge.

Když bratranec prince Biry – princ Chula Chakrabongse – založil závodní tým, jež nesl jméno Chula´s White Mouse Team, začal s ním Bira v roce 1935 závodit, přičemž debutoval na trati v Brooklands. S vozem ERA zvítězil v roce 1936 v Poháru knížete Raniera v Monte Carlu. Zvítězil také v doprovodném závodě Velké ceny Monaka a ve Velkých cenách Picardie a Albi. V letech 1936-1938 získal tituly BRDC Road Racing Gold Star. Poté ale přišla druhá světová válka, v jejímž závěru se princ Bira snažil obnovit bratrancův tým. Vzhledem k aktuální situaci se logicky moc závodů nepořádalo a tým nakonec zkrachoval. Po druhé světové válce jezdil s vozy Maserati, Simca a Gordini.

V roce 1949 si vybral za svůj tým Enrico Plate, s nímž se v roce 1950 účastnil prvního ročníku Formule 1. Ve velké ceně Monaka skončil pátý a ve Velké ceně Švýcarska získal umístění na čtvrtém místě. S celkovými pěti body zakončil první sezonu Formule 1 na osmém místě. V následujícím roce ho limitovalo zranění, což mělo za následek sporadickou účast v závodech F1, respektive pouze účast ve Velké ceně Španělska, kterou kvůli technické závadě nedokončil. Další body si připsal až v roce 1954, kdy s třemi body skončil na celkovém 17. místě. Velká cena Španělska 1954 se stala jeho posledním závodem v šampionátu Formule 1. V roce 1955 vyhrál nemistrovskou Velkou cenu Nového Zélandu a ukončil svou závodní kariéru jezdce. Jeho sportovní život tím ale neskončil. Čtyřikrát se účastnil letních olympijských her (jachting).

[Nekolny Rostislav]

podpis