odkazy

Moderátoři: V.I.P., TOP10

Odpovědět
Zpráva
Autor
Uživatelský avatar
showstall
10 vítězství
10 vítězství
Příspěvky: 10794
Registrován: 26 srp 2010, 20:34
Bydliště: Jiříkov
Kontaktovat uživatele:

odkazy

#1 Příspěvek od showstall » 25 bře 2016, 18:14

Bratři ve formuli 1

Nikdo další na obzoru

Text: Petr Minařík Foto: archiv

Tím, že Michael Schumacher ohlásil svůj odchod z formule 1, neuzavřel zdaleka jen kapitolu svých neuvěřitelných jezdeckých statistik. Za své totiž bere i další pozoruhodnost současných GP závodů, na které participoval a kterou jsme si pomalu zvykli brát jako samozřejmost. Z F1 totiž po 10 letech zmizí bratrská dvojice. A jak se zdá, na hezky dlouho.

Ostatně za sedmapadesátiletou historii F1 zrovna nejvíc bratrských dvojic na brány tohoto šampionátu neťukalo. Abychom byli přesní, deset. Ale jen šest z nich jí dokázali také otevřít, přičemž něco jako předpremiéru v tomto směru pro formuli 1 zařídili v roce 1952 bratři poloviční, tedy bratranci.
Tehdy se totiž Peter Whitehead (se svým zeleným Ferrari vyhrál v roce 1949 brněnskou Grand Prix Československa) při domácí Velké ceně Anglie posadil za volant Ferrari 125 se startovním číslem 21, ale do závodu zároveň nasadil také dvoulitrový monopost Alta. A právě do toho se vsoukal jeho bratranec Graham, úspěšný pilot vytrvalostních závodů, které s ním Peter Whitehead často jezdil. Právě tahle dvojice byla v roce 1958 s Aston Martinem druhá ve 24hodinovce v Le Mans a pár týdnů na to spolu s tímto vozem havarovali při automobilovém Tour de France: tehdy řídící Graham byl pouze zraněn, Peter zahynul...
A tak se prvními skutečnými bratry v závodech F1 stali až mexičtí sourozenci Ricardo a Pedro Rodriguezové, kteří přijeli do Evropy závodit v roce 1960. Získávali úspěchy se sportovními vozy, v závodě F1 se však paradoxně nepotkali nikdy. Mladšího a divočejšího Ricarda angažovalo už v sezoně 1961 Ferrari, jenže dvacetiletý mladík nikdy pro Maranello nezískal ani umístění na pódiu: nejlépe byl čtvrtý v GP Belgie 1962. Když se na konci sezony rozhodlo Ferrari nenasadit žádný vůz do nemistrovské Velké ceny Mexika, Ricardo si zprostředkoval start alespoň se soukromým Lotusem. Jenže když se v tréninku snažil zajet pole position havaroval a svým četným zraněním podlehl.
O dva roky starší Pedro, závodící původně v sedle motocyklů, chtěl tehdy se závoděním praštit, nakonec se ale nechal přesvědčit, v USA vyhrál řadu závodů sportovních vozů a v roce 1963 do F1 dorazil také. I když tři roky jí jezdil jen na americkém kontinentě. Byl členem několika továrních týmů, ve svých 31 letech v prototypu Ferrari 512M uhořel po své havárii na německém Norisringu.

Kvintet následovníků
Stopy trojnásobného mistra světa Jackieho Stewarta v F1 se nedají přehlédnout. Málokdo však ví, že první stopu této skotské rodiny udělal v F1 už v roce 1953 jeho o osm let starší bratr Jimmy. I ten měl se sportovními vozy Jaguar C docela slušné úspěchy ve známé stáji Eccosse, ale jeho jediným závodem F1 byla britská GP v roce 1953 (to bylo Jackiemu 14), ve které ale se svým dvoulitrovým Cooper-Bristolem dostal 11 kol před cílem smyk.
Mladší a dislektický Jackie se původně zajímal o střelbu na hliněné holuby a měl se zúčastnit i OH v Římě 1960, nicméně i jeho sportovní kariéra se nakonec přece jen naklonila k automobilovým závodům. V ní se stal hvězdou F1, ale po smrtelné tréninkové havárii svého týmového kolegy Ceverta před GP USA 1973 s ní okamžitě skončil. Později pomohl závodícímu synovi vytvořit závodní tým F3, jenž nakonec s pomocí Fordu skončil až v F1. Když jeho syn dostal rakovinu, byl tým Stewart nakonec prodán značce Ford, která jej provozovala pod jménem Jaguar.
Mužem, který byl na počátku sedmdesátých let největším Stewartovým soupeřem, byl bezesporu Emerson Fittipaldi. Brazilec, který se stal po smrti Jochena Rindta jedničkou Chapmanova Lotusu, který se v sezoně 1972 začal na okruzích F1 utkávat se svým starším bratrem Wilsonem. Něco podobného dějiny F1 zažily vůbec poprvé a bratrské souboje této dvojice vydržely i v následujících dvou sezonách. Později se oba dva věnovali nekonkurenceschopnému celobrazilskému projektu vozu F1, zaštítěnému cukrovarským sdružením Copersucar. Nakonec Emerson odešel závodit do USA (vyhrál tam seriál CART i 500 mil Indy), v roce 1996 málem uhořel při závodě v Michiganu a o rok později přežil havárii lehkého letadla doma v Brazílii. Dnes je vlastníkem pomerančových plantáží, manažerem několika Brazilců v amerických závodech i šéfem brazilského týmu A1 GP.
Jeho bratr Wilson se po závodní kariéře věnoval svému synovi Christianovi, který to do F1 dotáhl také.
Zhruba ve stejné době jako Fittipaldiové se na tratích F1 proháněli také bratři Scheckterové z jihoafrického East Londonu. Při GP Švédska a Nizozemí v sezoně 1975 se pak dokonce v závodech sešli všichni čtyři.
Jody Scheckter vtrhnul na scénu F1 s vozy McLaren jako ohromný talent, jenže úspěchy přišly až s monoposty Kena Tyrrella. Později kudrnatý Jody hned v prvním závodě přivedl k výhře černý vůz Wolf a před Schumacherem se stal na více jak 20 let posledním, kdo do Maranella přivezl titul mistra světa. Po skončení závodní kariéry odešel do USA, kde jeho firma vyráběla střelecké simulátory a poté se na britských ostrovech věnoval automobilovým ambicím svých synů Tobiho a Tomase. Starší Ian Scheckter přišel za bratrem do F1 poté, co vyhrál domácí F3 a když z F1 odešel, věnoval se závodění s cestovními vozy i svému synu Jakimu, který to s monoposty zkoušel také.
V sezoně 1982 se s britským Tolemanem objevil v F1 někdejší italský motokárový mistr Evropy Teo Fabi. Za celou sezonu ale ani jednou neviděl šachovnicový praporek. V následujícím roce odešel závodit do USA, ale jméno Fabi z F1 přesto nezmizelo: v týmu Osella totiž začal jezdit jeho o šest let mladší bratr Corrado, který v předcházející sezoně vyhrál šampionát F2. V roce 1984 se dokonce oba milánští bratři v F1 sešli v jediném týmu, ne ovšem v žádném závodě. Střídali se totiž v týmu MRD International na voze Brabham-BMW. Pak ale Corrado z F1 zmizel, zatímco Teo tam vydržel až do roku 1987. Potom ještě jezdil vytrvalostní závody (s Jaguarem mistr světa 1991) a účinkoval i v americkém seriálu CART.
A v roce 1997 se pak v F1 objevilo zatím nejslavnější i nejúspěšnější bratrské duo – Michael a Ralf Schumacherové. Oba začínali ve voze Jordan, Michael v roce 1991, mladší Ralf o šest let později. A zatímco starší bratr se do F1 vetřel za potrestaného Belgičana Gachota tak trochu načerno, mladšího už tam po japonské sezoně ve formuli Nippon vlastně vyhlíželi. V té době už totiž mělo jméno Schumacher svou nemalou váhu. Brzy se ale ukázalo, že oba bratři sice touží po úspěchu, nicméně cestu k němu si představují jinak a společného toho zrovna moc nemají. Zatímco Michael se svou kariérou vydal na cestu do historie, Ralf dal už ve Williamsu najevo, že je velmi náladový: když má den a správnou techniku, je sice schopen porazit každého, v opačném případě však je naprostým průměrem. Na spočítání té první varianty v jeho kariéře F1 však bohužel stačí prsty na rukou...

Ti, co to nedokázali
Historie F1 ovšem zná i čtyři bratrské dvojice, ve kterých jeden ze sourozenců v F1 uspěl, nebo do ní alespoň nakoukl, zatímco druhému se to nepodařilo.
To je třeba případ Brambillů, sourozenců z italské Monzy. Starší Tino patříval mezi velmi tvrdé hochy, jezdil s tovární Ferrari formuli 2, ale v F1 nikdy skutečně reálnou šanci nedostal: v roce 1963 mu italská stáj Centro Sud nabídla staršího Coopera, s nímž se nedokázal kvalifikovat, šest let poté mu nabídlo start s modelem 312 Ferrari, jenže nakonec jeho vůz dostal k dispozici Pedro Rodriguez.
Mladší a o nic méně tvrdý Vittorio, byl v tomto směru rozhodně úspěšnější. Vyhrál totiž v F1 GP Rakouska 1975, která musela být pro průtrž mračen zkrácena a za níž se přidělovaly pouze poloviční body...
Gilles Villeneuve - otec pilota F1, který letos s těmito závody v týmu BMW skončil - patřil k největším oblíbencům Enza Ferrariho. Nesmírně soutěživý pilot, který byl stejně úspěšný v autech i v závodech na sněžných saních, a který šel do každého závodění s neuvěřitelnou vervou, se zabil po střetu s Massem při tréninku na GP Belgie 1982. V době, kdy se zoufale snažil získat lepší startovní postavení než jeho týmový kolega Pironi, s nímž byl zrovna v té době na kordy. A tak už nezažil, když se jeho o tři roky mladší bratr Jacques, závodící v USA s monoposty CART, neúspěšně pokusil s vozem March o kvalifikaci do GP Kanady 1983. Zato byl ale svědkem, když se stejně neúspěšně jeho bratříček pokoušel už dva roky předtím se starším Arrows kvalifikovat do GP Kanady a USA v Las Vegas.
Manfred Winkelhock se jako jeden z mála Němců před Schumacherem dostal v F1 k pravidelným startům v roce 1982. Díky německé konstrukci ATS. Po třech výsledkově nepříliš úspěšných letech pokračoval s vozem RAM, ale sezonu 1985 už nedokončil, protože se zabil v prototypu Porsche v kanadském Mosportu. Jeho bratr Joachim, později velmi úspěšný pilot cestovních vozů (DTM) i prototypů (výhra ve 24hodinovce Le Mans), se o start v F1 pokoušel v sezoně 1989. Marně: v kvalifikaci s francouzským nekonkurenceschopným monopostem AGS sedmkrát neuspěl.
A poslední sourozenci, kteří se pokoušeli o start v F1 a zůstalo jen u pokusu, byli dva synové trojnásobného australského mistra světa Jacka Brabhama. Mladší David v roce 1990 jezdil v týmu MRD s vozem Brabham, zatímco Gary se v té době dvakrát marně snažil kvalifikovat rudou italskou konstrukci Life s pozoruhodným 12válcem, jehož architektura připomínala písmeno W. David pak v následující sezoně neúspěšně jezdil ještě v britském týmu F1 Simtek, ale v dalších letech už se věnoval jen cestovním vozům, prototypům a vozům GT.



O kom byla řeč

Peter Whitehead * 12. 11. 1914 + 21. 9. 1958
F1: 10 závodů s vozy Ferrari, Alta, Thinwal Ferrari a Cooper, čtyři body
Graham Whitehead * 15. 4. 1922 + 15. 1. 1981
F1: s vozem Alta F2 jediný závod (GP Anglie 1952), klasifikován na 12. místě

Pedro Rodriguez * 18. 1. 1940 + 11. 7. 1971
F1: 55 závodů s vozy Lotus, Ferrari, Cooper a BRM, 2 výhry, jedno nejrychlejší kolo, 71 bodů.
Ricardo Rodriguez * 14. 2. 1942 + 1. 11. 1962
F1: pět startů s vozy Ferrari, čtyři body

Jimmy Stewart * 6. 3. 1931
F1: s vozem Cooper-Bristol v jediném závodě (GP Anglie 1953) neklasifikován
Jackie Stewart * 11. 6. 1939
F1: s vozy BRM, Matra, March a Tyrrell 99 startů, 27 výher, 17 pole position, 15 nejrychlejších kol a 360 bodů. Třikrát mistrem světa.

Emmerson Fittipaldi * 12. 12. 1946
F1: s vozy Lotus, McLaren a Fittipaldi 144 startů, 14 výher, 6 pole position, 6 nejrychlejších kol a 281 bodů. Dvakrát mistrem světa.
Wilson Fittipaldi * 25. 12. 1943
F1: s vozy Brabham a Fittipaldi 35 startů, tři body.

Jody Scheckter * 29. 1. 1950
F1: s vozy McLaren, Tyrrell, Wolf a Ferrari 112 závodů, 10 výher, tři pole position, pět nejrychlejších kol a 255 bodů. Mistr světa v roce 1979.
Ian Scheckter * 22. 8. 1947
F1: s vozy Lotus, Hesketh, Tyrrell, Williams a March 18 startů

Teo Fabi * 9. 3. 1955
F1: s vozy Toleman, Brabham a Benetton 64 startů, dvě nejrychlejší kola, 23 bodů
Corrado Fabi * 12. 4. 1961
F1: s vozy Osella a Brabham 12 startů, nejlepší umístění 7. místo v GP USA 1984

Michael Schumacher * 3. 1. 1969
F1: s vozy Jordan, Benetton a Ferrari 248 startů, 91 výher, 68 pole position, 76 nejrychlejších kol, 1369 bodů.
Sedminásobný mistr světa
Ralf Schumacher * 30. 6. 1975
F1: s vozy Jordan, Williams a Toyota 163 startů, 6 výher, 6 pole position, 8 nejrychlejších kol a 324 bodů

Vittorio Brambilla * 11. 11. 1937
F1: s vozy March, Surtees a Alfa Romeo 74 startů, jedno vítězství, pole position i nejrychlejší kolo a 15,5 bodů
Ernesto (Tino) Brambilla * 31. 1. 1934
F1: nekvalifikoval se při GP Itálie 1963 (Cooper-Maserati) a nenastoupil v GP Itálie 1969 (s vozem Ferrari, v němž byl přihlášen, jel Pedro Rodriguez)

Gilles Villeneuve * 18. 1. 1950 + 8. 5. 1982
F1: s vozy McLaren a Ferrari 57 startů, šest výher, dvě pole position, osm nejrychlejších kol a 107 bodů
Jacques Villeneuve * 4. 11. 1953
F1: s vozem Arrows-Cosworth se v roce 1981 nekvalifikoval do GP Kanady a USA 1981 a s vozem March-Cosworth ke kanadské GP 1983

Manfred Winkelhock * 6. 10. 1951 + 12. 8. 1985
F1: s vozy Arrows, ATS a RAM 47 startů, dva body
Joachim Winkelhock * 24. 10. 1960
F1: s vozem AGS-Cosworth se během sezony 1989 sedmkrát marně pokoušel kvalifikovat k závodům G1

David Brabham * 5. 9. 1965
F1: s vozy Brabham a Simtec 24 startů
Gary Brabham * 29. 3. 1961
F1: s vozem Life se v roce 1990 marně pokoušel v GP USA a Brazílie kvalifikovat do závodu
Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek

Uživatelský avatar
Nekolny Rostislav
70 vítězství
70 vítězství
Příspěvky: 64782
Registrován: 27 lis 2008, 21:25
Bydliště: HAVÍŘOV
Kontaktovat uživatele:

Jaký otec, takový syn.

#2 Příspěvek od Nekolny Rostislav » 15 čer 2016, 17:06

článek převzat ze stránek SvětFormule
Jaký otec, takový syn.
Říká se, že někteří jezdci mají závodění v krvi, a tak se naše dnešní exkurze do světa historie Formule 1 bude týkat těch závodníků, u nichž se toto označení dá vzít doslova.
Na úvod naše seriálu jsem si zvolila Gillese a Jacquese Villeneuveovi. Gilles sbíral úspěchy už před vstupem do Formule 1, když se stal v letech 1974-1976 mistrem Formule Atlantic. Závodil také na sněžných skútrech a v roce 1973 se stal vítězem ve Světové sérii. Když v závodě v Trois-Rivières závodil s Jamesem Huntem a porazil ho, zmínil se o něm Angličan při svém návratu do Evropy Teddymu Mayerovi, jenž následně s Gillesem podepsal smlouvu na několik velkých cen, a tak Gilles debutoval ve Formuli 1 ve Velké ceně Velké Británie 1977 v McLarenu, kde obsadil 11. příčku. Za McLaren měl odjet 4-5 závodů, ale odjel jen jeden, ačkoliv dostal zaplaceno za všechny dohodnuté. Částečně s přispěním přesvědčování Chrise Amona a Waltera Wolfa se mladého Kanaďana rozhodl do svého třetího vozu posadit Enzo Ferrari.
Z počátku se Gillesovi moc nedařilo, v Japonsku dokonce zabil dva diváky, kteří ovšem stáli v zakázané zóně. Jeho monopost se vzpínajícím koníkem se do garáže často vracel v podobě šrotu. Kanadská a italská média se ho snažila vystrnadit od Ferrari, ale velký Commendatore si ho oblíbil, zejména jeho dravý agresivní závodní styl, a tak na konci sezóny musel z Ferrari odejít Carlos Reutemann. První závod, jenž vyhrál, byla jeho domácí Velká cena Kanady 1978, kterou zároveň poprvé hostil okruh v Montrealu. V následujícím roce se stal vicemistrem světa. Pak ale přišla hubená léta v podobě nekonkurenceschopných vozů, a když v roce 1982 vyvinulo Ferrari vůz, s nímž mohl bojovat opět o titul, zabil se při tréninku na Velkou cenu Belgie 1982 v Zolderu a Formule 1 přišla o velmi talentovaného jezdce, který za svou krátkou kariéru vyhrál šest závodů, třináctkrát stanul na stupních vítězů, dvakrát vybojoval pole positions a zajel osm nejrychlejší kol závodu.
Když Gilles zemřel, bylo jeho synovi Jacquesovi necelých 11 let. Pokud by se někdo domníval, že úmrtí jeho otce ho odradí od motoristického světa, mýlil by se. Již dva roky po otcově smrti začal závodit na motokárách. Neodrazovala ho ani jeho matka Joann, která přišla o manžela a o svého syna měla o to větší strach. Jeho strýc Jacques Villeneuve starší, taktéž závodník, ho zapsal do závodní školy Jima Russela a mladý Jacques se ukázal jako velký talent. Prošel řadou sérií, od Formule 3, přes severoamerickou sérii Toyota Atlantic, až po IndyCar. V roce 1996 postoupil, jako šampion formule CART, až do Formule 1, když podepsal dvouletou smlouvu s Williamsem. Hned ve svém prvním závodě, Velké ceně Austrálie, vybojoval pole positions a nakonec obsadil druhou příčku, když ho zbrzdil únik oleje. Ve svém prvním ročníku 1996 vyhrál čtyři závody, čímž drží rekord spolu s Lewisem Hamiltonem, a stal se vicemistrem světa, což je další rekord, který drží spolu s Hamiltonem.
V následující sezoně 1997 bojoval o titul s Michaelem Schumacherem. O titulu se rozhodovalo v posledním závodě, první dva jezdci šampionátu spolu kolidovali, přičemž Jacques dokázal závod dokončit na třetí pozici, Schumacher musel odstoupit a nakonec byl diskvalifikován z celého ročníku za úmyslné zavinění nehody. Jacquesovi se tedy podařilo něco, co jeho otci ne, stal se mistrem světa. Další sezony to šlo ale již s Jacquesem z kopce, vystřídal týmy B.A.R., Renault, BMW a BMW Sauber. Ve Velké ceně Německa 2006 havaroval a zranil se, nahradil ho Robert Kubica. Jacques se do Formule 1 již nevrátil, i když se o to několikrát pokoušel. V F1 vyhrál celkem 11 závodů, 23x stál na stupních vítězů a 13x na PP, zajel devět nejrychlejší kol závodu. Jen krůček chyběl Jacquesovi k zisku Triple Crown of Motorsport - vyhrál 500 mil v Indianapolis, titul ve Formuli 1, ale v závodě 24 hodin Le Mans skončil druhý (2008). Díky jeho výrokům je o něm neustále slyšet.
Přílohy
4740.jpg
ObrázekObrázek ObrázekObrázek
dali 1951

Uživatelský avatar
Nekolny Rostislav
70 vítězství
70 vítězství
Příspěvky: 64782
Registrován: 27 lis 2008, 21:25
Bydliště: HAVÍŘOV
Kontaktovat uživatele:

Re: Jaký otec, takový syn.

#3 Příspěvek od Nekolny Rostislav » 15 čer 2016, 17:08

článek převzat ze stránek SvětFormule
V prvním díle nového seriálu jsem se zaměřila na Gillese a Jacquese Villeneuevovi. Dnes se vydám do Brazílie a podívám se, jak daleko padlo jablko od stromu v případě Nelsona Piqueta staršího a mladšího.
Nejdříve začneme krátkou exkurzí do původu Nelsona Piqueta staršího, jenž užívá jméno své matky – rodným jménem je Nelson Soutomaior. Příjmení po otci, ministru zdravotnictví, si nezvolil záměrně, aby s ním nebyl spojován. Motoristické začátky si odbyl v motokárách a v roce 1971 zvítězil v brazilském mistrovství. V následujícím roce přestoupil do Formule Vee a také závodil na sportovních vozech. Chtěl se přesunout do Velké Británie do Formule 3, ale překážela mu jazyková bariéra – neuměl anglicky. V roce 1977 se začal účastnit závodů po Evropě a piloval angličtinu. V roce 1978 debutoval ve Formuli 1 na soukromém voze Ensignu, zkoušel to i na soukromém voze McLaren. Od roku 1979 začal závodit za Brabham a absolvoval svůj první úplný ročník ve Formuli 1, jenž zakončil s třemi body na 15. místě, přičemž jeho nejlepším umístěním byla Velká cena Nizozemí, kde obsadil čtvrtou pozici.
Ve Velké ceně USA 1980 získal své první vítězství, do konce šampionátu přidal ještě dvě výhry a sezonu zakončil jako vicemistr světa. Co se mu nepovedlo v roce 1980, zvládl o rok později, a sice stal se mistrem světa F1 1981. Tento triumf zopakoval i v roce 1983. Pro rok 1986 přestoupil Piquet starší do Williamsu, kde se jeho týmovým kolegou stal Nigel Mansell. Piquet se do Mansella neustále navážel a urážel i jeho manželku, ve snaze Brita psychicky nalomit. Bouřlivý vztah obou závodníků se často dostával do popředí zájmu. V roce 1987 získal Piquet svůj třetí mistrovský titul a přestoupil do Lotusu, kde se mu vůbec nedařilo. Reputaci se snažil napravit v letech 1990 a 1991, kdy působil v Benettonu. Za tento tým vyhrál celkem třikrát, přičemž jeho poslední vítězství se datuje k Velké ceně Kanady 1991. Po příchodu Michaela Schumachera musel Benetton opustit, čímž se rozloučil s celou Formulí 1, v níž za svou kariéru celkem získal tři mistrovské tituly, zvítězil ve 23 závodech, 60x stanul na stupních vítězů, získal 24 pole positions a zajel 23 nejrychlejších kol a posbíral 484,5 bodu.
Nelson "Nelsinho" Piquet mladší se narodil v roce 1985 v době, kdy jeho otec byl dvojnásobným mistrem světa F1. Jeho rodiče se krátce po jeho narození rozešli a malý Nelsinho žil do svých osmi let se svou matkou v Monaku. Poté se odstěhoval za otcem do Brazílie. Piquet starší začal financovat svému synovi závodní kariéru, jež začala v roce 1993 na motokárách. Závodů motokár se zúčastňoval až do roku 2001, přičemž získal i brazilský titul. Poté přestoupil do Formule 3, kde hned v témže roce vybojoval titul jihoamerického mistra. V roce 2003 přestoupil do britského šampionátu Formule 3 a v roce 2004 se stal jejím nejmladším mistrem. V roce 2005 začal závodit v A1 Grand Prix a GP2, kde v následujícím ročníku skončil celkově druhý za Lewisem Hamiltonem. Pro sezonu 2007 získal místo testovacího jezdce ve francouzské stáji Renault.
V následující sezoně 2008 povýšil mladý Piquet na pozici závodního jezdce jako kolega Fernanda Alonsa. Narozdíl od předchozích úspěšných angažmá v nižších sériích, kde byl bohatě podporován svým otcem, se mu ve Formuli 1 příliš nedařilo. Ve své premiérové účasti v královně motorsportu devětkrát z 18 závodů nespatřil šachovnicovou vlajku, ať už kvůli kolizím či odstoupením z technických důvodů. Zvlášť některé jeho kolize byly zbytečné. Jediný velký úspěch si připsal po Velké ceně Německa 2008, kde skončil druhý, když se dokázal probojovat ze 17. místa na startu. Jméno Piquet se postavilo na stupně vítězů po dlouhé době od Velké ceně Belgie 1991. Ve velké ceně Singapuru 2008 přišla známá nehoda, která dopomohla jeho týmovému kolegovi Alonsovi k vítězství v tomto nočním závodě. V sezoně 2009 byl po Velké ceně Maďarska kvůli špatným výsledkům, nedokázal dodržet pravidlo ze smlouvy, že bude dodržovat alespoň 40% bodového zisku jako Alonso, vyhozen a nahradil ho Romain Grosjean. Po Piquetově násilném odchodu z Renaultu vyplul na povrch pravý důvod jeho singapurské nehody. Ačkoliv Piquet starší řekl již při velké ceně Brazílie 2008 šéfu FIA Maxu Mosleymu, jak to ve skutečnosti bylo. Po vyhození od Renaultu postrčil Piquet syna staršího k tomu, ať učiní výpověď u Maxe Moslyeho, který na tuto záležitost najal soukromé detektivy. Od Velké ceny Evropy 2009 začala paddockem F1 hýbat Crashgate aféra a Nelson Piquet si navždy zavřel dveře do Formule1.
Přílohy
4813.jpg
ObrázekObrázek ObrázekObrázek
dali 1951

Uživatelský avatar
Nekolny Rostislav
70 vítězství
70 vítězství
Příspěvky: 64782
Registrován: 27 lis 2008, 21:25
Bydliště: HAVÍŘOV
Kontaktovat uživatele:

Re: Jaký otec, takový syn.

#4 Příspěvek od Nekolny Rostislav » 15 čer 2016, 17:10

článek převzat ze stránek SvětFormule
V prvním díle seriálu se z dvojice otec a syn dočkal mistrovského titulu pouze syn (Jacques Villeneuve), v druhém díle se radoval pouze otec (Nelson Piquet starší). V dnešním díle přišla řada na nejúspěšnější dvojici – Grahama a Damona Hillovi.
Jako vždy začínám otcem, Grahamem Hillem, který se ani náhodou nenarodil se závoděním v krvi. Jednak získal řidičský průkaz až ve svých 24 letech, a pak také neprospěl v závodnické škole v Brands Hatch. Nicméně se rozhodl zůstat ve škole a pracovat v ní jako mechanik. Místo platu mohl jezdit s jedním z vozů. V roce 1956 začal pracovat pro Colina Chapmana a v následujícím roce závodil ve Formuli 2 právě na voze Lotus a také Cooper. Od roku 1958 se stal továrním jezdcem Lotusu a debutoval v královně motorsportu a zároveň v královně velkých cen, Monaku, kde se držel na vynikající čtvrté pozici, dokud mu neupadlo kolo. Špatná spolehlivost Chapmanových vozů se stala důvodem jeho přestupu do BRM v roce 1960. Nicméně jediným úspěchem v této sezoně bylo třetí místo v monacké grand prix.
V roce 1962 vyhrál svůj první závod, konkrétně Velkou cenu Nizozemí. Poté přidal ještě tři vítězství a získal mistrovský titul. V následující sezoně vyhrál poprvé ve Velké ceně Monaka, kde za svou kariéru stanul pětkrát na stupínku nejvyšším. V letech 1963-1965 skončil vždy v celkovém pořadí druhý. Rok 1966 pro něj znamenal vítězství v závodě 500 mil Indianapolis. Od další sezony Formule 1 se vrátil zpět k Lotusu, kde se mu stal týmovým kolegou Jim Clark, jenž byl tím, kdo ho v letech 1963 a 1965 připravil o mistrovský titul (v roce 1964 to byl John Surtees, který po škrtnutí výsledků překonal Hilla o jediný bod). Sezona 1968 zastihla Lotus ve výborné formě, avšak přišla tragédie v podobě úmrtí Clarka v závodě Formule 2 v Hockenheimu. Hilla smrt týmového kolegy nezastavila a vybojoval svůj druhý titul mistra světa. Zároveň se dočkal pocty, když byl oceněn Řádem britského impéria. Ročník 1969 nedokončil kvůli následkům nehody z Velké ceny USA ve Watkins Glen, kde si zlomil obě nohy. Do Formule 1 se sice ještě vrátil (1971 přestoupil do Brabhamu a v roce 1973 založil vlastní závodní tým), ale již nebyl tak rychlý. Na druhou stranu se stal vítězem závodu 24 hodin Le Mans v roce 1972 a získal Triple Crown. Jeho život, plus dvou mechaniků, konstruktéra týmu a Tonyho Brise, ukončilo letecké neštěstí, když se vraceli z testování v Le Castellet.
Když Graham Hill zemřel, bylo jeho synovi Damonovi 15 let. Jeho matka Betty si nepřála, aby šel ve šlépějích svého otce. Sám Damon se do závodění také nehrnul, a to i přesto, či možná právě proto, že znal velmi důvěrně prostřední královny motorsportu, což dokládá řada fotografií Hillových na okruzích. A to i včetně té, pořízené pro Daily Mail, kde čtyřletý Damon sedí v miniaturní replice Lotusu a vedle něj sedí jeho otec Graham v závodním voze Lotus. Přesto nakonec i mladý Damon vstoupil do motoristického světa. Stalo se tomu tak v jeho 21 letech. Ačkoliv se to může zdát pozdě, stačí si vzpomenout na jeho otce (i přesto, že se doba změnila a jezdci začínali závodit v mnohem mladším věku). Damona ale na rozdíl od Grahama přitahovaly motorky. S automobily začal závodit až o čtyři roky později, konkrétně v roce 1983. Přes Formuli Ford, britský šampionát Formule 3 a Formuli 3000 se dostal až do Formule 1.
Nejdříve podepsal smlouvu s týmem Williams na testování vozu pro rok 1991. V následujícím ročníku získal možnost závodit za Brabham. Šestkrát z osmi pokusů se ale vůbec nekvalifikoval do závodu. V roce 1993 začal závodit pro Williams, přičemž mu bylo netypicky přiděleno číslo nula. V téže sezoně získal své první vítězství, konkrétně ve Velké ceně Maďarska, poté dokázal ještě zvítězit ve Velké ceně Belgie a Itálie. Sezonu zakončil na celkovém třetím místě za Prostem a Sennou. Williams zvítězil v Poháru konstruktérů. V roce 1994 se stal Damon nečekaně týmovou jedničkou poté, co zahynul Ayrton Senna. Zvítězil šestkrát, ale nestačilo to. Boj o titul prohrál s Michaelem Schumacherem po kontroverzní kolizi v závěrečné Velké ceně Austrálie. I v následujícím roce podlehl v boji o mistrovský titul německému závodníkovi, i přes čtyři vítězství.
Poté přišla sezona 1996. Damon Hill vyhrál osm závodů, ve všech velkých cenách startoval z první řady a hlavně, stal se mistrem světa Formule 1. Dodnes jsou Graham a Damon Hillovi jedinými závodníky, kteří dokázali, aby se jméno otce i syna skvělo na poháru pro mistra světa Formule 1. Pro následující sezonu přestoupil Damon do týmu Arrows, celkově tuto sezonu zakončil až na 12. místě a poté přestoupil do týmu Jordan, kde zároveň ve Velké ceně Belgie zajistil první vítězství pro Jordan v F1. Závodil ještě jeden rok a poté ukončil svou závodní kariéru.
Ačkoliv byl Damon z počátku osočován, že se do Formule 1 dostal jen díky zvučnému jménu svého otce, nakonec dokázal své kritiky umlčet. Na závěr musím přidat ještě jednu perličku. Damon, na rozdíl od Grahama, nedokázal nikdy zvítězit ve Velké ceně Monaka. Přesto se jedná o nejúspěšnější rodinnou dvojici, která působila ve Formuli 1. Uvidíme, zda se někdy objeví někdo, kdo se jim dokáže vyrovnat. V současnosti jsou k tomu nejblíže Keke a Nico Rosbergovi či možná v blízké budoucnosti Michael a Mick Schumacherovi. O tom ale zase až příště.
Přílohy
4882.jpg
ObrázekObrázek ObrázekObrázek
dali 1951

Uživatelský avatar
Nekolny Rostislav
70 vítězství
70 vítězství
Příspěvky: 64782
Registrován: 27 lis 2008, 21:25
Bydliště: HAVÍŘOV
Kontaktovat uživatele:

Re: Jaký otec, takový syn.

#5 Příspěvek od Nekolny Rostislav » 15 čer 2016, 17:12

článek převzat ze stránek SvětFormule
Ve čtvrtém díle seriálu o závodnických rodinách se zaměřím na rod, kde syn je stále aktivní závodní jezdec - tedy Keke a Nico Rosbergovi.
Keijo Erik „Keke“ Rosberg se narodil 6. prosince 1948 ve švédském Stockholmu, občanství má však finské a nějaký čas závodil pod německou závodní licencí. Prošel několika sériemi, v roce 1973 se stal mistrem Evropy a Skandinávie ve Formuli Vee, v roce 1977 procestoval takřka půlku závodnického světa. Vyhrál Tichomořsko-tasmánskou Formuli na Novém Zélandu, účastnil se také seriálu Formule 2 v Evropě a Formule Atlantic (severoamerická závodní série), kde stále v témže roce 1977 skončil na čtvrté příčce. Ve Formuli 1 debutoval v roce 1978 u týmu Theodore (předtím znovu stihl vyhrát tasmánský seriál), poté ještě usedl do monopostů týmů Wolf a ATS. V Mezinárodní trofeji v britském Silverstone v hustém dešti dokázal s Theodore porazit již zavedené hvězdy Formule 1.
Při startu následujícího ročníku ale na něj ve Formuli 1 nezbylo místo, a tak se účastnil závodů CanAm. Poté však tým Wolf opustil James Hunt a Keke získal jeho závodní sedačku. Pro šampionát 1980 zůstal u týmu, který nyní nesl jméno Fittipaldi, když ho odkoupil Wilson a Emerson Fittipaldiovi sponzorovaní cukrovarnickým koncernem Copersucar. V roce 1982 přestoupil poprvé do týmu, který měl techniku zaručující boje o přední příčky. Jednalo se o Williams, který nyní opustil Alan Jones. Zvítězil ve Velké ceně Švýcarska v Dijon-Prénois. Toto jediné vítězství, spolu s třemi druhými místy a spolehlivému sbírání bodu po bodu, mu dopomohlo k zisku mistrovského titulu. Keke Rosberg je prvním finským, a vůbec skandinávským, mistrem světa Formule 1.
V následující sezoně 1983 Williams zaostával za týmy s přeplňovanými motory, přesto je třeba zmínit Rosbergovo vítězství z Velké ceny Monaka. V následujících letech zvládl posbírat pár vítězství a na svou poslední sezonu (1986) ve Formuli 1 přestoupil do McLarenu, kde ale vládl Alain Prost. Při svém poslední závodě, Velké ceně Austrálie, vedl, ale musel nakonec odstoupit. Po opuštění kolotoče Formule 1 se účastnil závodů sportovních vozů za Peugeot v roce 1991 a za Mercedes závodil v roce 1992 v německém seriálu cestovních vozů, přičemž následně založil vlastní stáj.
Nico Rosberg přišel na svět takřka tři roky poté, co se jeho otec stal mistrem světa Formule 1, narodil se 27. června 1985 v německém Wiesbadenu a má finské i německé občanství, ačkoliv je doma v Monaku, přičemž závodil pod finskou i německou závodní licencí a ve Formuli 1 a ostatních šampionátech FIA je reprezentantem Německa. Závodit začal na motokárách v roce 1996. Pro rok 2002 se přesunul do německé Formule BMW, kterou vyhrál. Poté odešel do týmu svého otce do Formule 3 a v roce 2005 začal závodit za ART Grand Prix v nové sérii GP2, kde získal titul. V závěru tohoto roku bylo také potvrzeno, že získal závodní sedačku ve Formuli 1, a sice ve Williamsu, kde jeho otec získal svůj mistrovský titul. Jak moc mu pomáhalo otcovo jméno a vliv, nechť posoudí každý sám.
Debutem ve Formuli 1 pro něj byla úvodní Velká cena Bahrajnu 2006, kde si vyjel sedmé místo a zajel i jako nejmladší závodník nejrychlejší kolo závodu. Celkem získal v této sezóně čtyři body. V roce 2007 to vypadlo bodově pro Nica Rosberga již lépe, když jich získal celkem dvacet, přičemž jeho nejlepším umístěním byla Velká cena Brazílie, kde skončil na čtvrté příčce. V následujícím roce hned při úvodní Velké ceně Austrálie získal své první pódiové umístění, když závod dokončil na třetí pozici. Po mizérii dalších závodů pro něj znamenala úspěch singapurská grand prix, kde skončil druhý. V následujícím ročníku se na stupně vítězů nepostavil.
Od sezony 2010 začal závodit pro tým Mercedes s navrátivším se Michaelem Schumacherem. Kdo si myslel, že Schumacher slupne Rosberga jako malinu, mýlil se, jelikož Rosberg dokázal sedminásobného mistra světa Formule 1 porážet v kvalifikacích i závodech. První sezonu u Mercedesu zakončil na sedmém místě. Tato konečná pozice pro něj platila i pro sezonu následující. V roce 2012 ve Velké ceně Číny získal svou první pole position a zároveň i své první vítězství v závodě Formule 1, čímž utnul dlouholeté čekání na vysněný triumf. Od sezony 2013 získal nového týmového kolegu Lewise Hamiltona. Nyní se opět čekalo, že ho Hamilton snadno porazí, ačkoliv tomu tak nebylo. Na konci sezony je dělilo 18 bodů ve prospěch Hamiltona. V následující sezoně spolu Rosberg s Hamiltonem na dominujícím Mercedesu svedli boj o titul, který získal v posledním závodě Lewis Hamilton. Loňskou sezonu má většina fanoušků jistě ještě v paměti a proto ví, že ani nyní nedokázal Rosberg Hamiltona porazit a získat mistrovský titul. V úvodu sezony 2016 jsme mohli vidět jiného Rosberga, než na jakého jsme byli v předchozích ročnících zvyklí. Vyhrál úvodní čtyři závody sezony a získal si náskok. Jak se bude sezona vyvíjet, je ve hvězdách. Zvedne vítězství ve Velké ceně Monaka Hamiltona a popere se o svůj čtvrtý titul, dotáhne se Red Bull s Ferrari či získá Rosberg vysněný titul a přidá se s Kekem k Hillovým, kde se otec i syn stali mistry světa?
Přílohy
4969.jpg
ObrázekObrázek ObrázekObrázek
dali 1951

Uživatelský avatar
showstall
10 vítězství
10 vítězství
Příspěvky: 10794
Registrován: 26 srp 2010, 20:34
Bydliště: Jiříkov
Kontaktovat uživatele:

Re: Jaký otec, takový syn.

#6 Příspěvek od showstall » 03 dub 2021, 09:00

Aký otec, taký syn – dediči formulového volantu (1. časť)

Aj v tomto ročníku máme na štartovom rošte dvoch dedičov pretekárskeho volantu. Popri Maxovi Verstappenovi ním je Mick Schumacher, syn sedemnásobného majstra sveta Michaela. Čerstvo 22-ročný Nemec sa stal 17. pilotom Formuly 1, ktorý napodobnil kroky svojho otca. Max a Mick sa registrujú prakticky odmalička, keďže ich tatkovia Jos a Michael boli priatelia a neraz trávili spoločné dovolenky. Max svojho otca dávno prekonal vo všetkých štatistikách, na Micka táto neľahká úloha ešte len čaká. Podarí sa mu to vôbec niekedy? Odpoveď na túto otázku sa tak skoro nedozvieme. Poďme sa preto pozrieť, ktoré dvojice otec-syn už v seriáli F1 pôsobili.

Prvý dedič volantu sa na štarte veľkých cien objavil netradične skoro – v sezóne 1959. Išlo o Tima Parnella, ktorý sa v rokoch 1959, 1961 a 1963 štyrikrát pokúsil presadiť vo svete rýchlych kolies. Kvalifikáciou prešiel iba dva razy, najlepším umiestnením bolo 10. miesto na GP Talianska 1961. Jeho otec Reg bol o čosi úspešnejší. Na historicky prvých pretekoch F1 vo Veľkej Británii 1950 preťal cieľovú čiaru tretí. Za volantom Alfy Romeo ho predbehlo duo Farina-Fagioli. Občasne štartoval ešte v rokoch 1951, 1952 a 1954, ale pripísal si iba štvrté (vo Francúzsku 1951 sedlal Ferrari) a piate miesto.

Hans Stuck patril k elitným pretekárom medzivojnového obdobia. Keď vznikla F1, mal vyše päťdesiat. Z piatich pokusov v rokoch 1951-1953 vyťažil iba tri štarty, pričom cieľ videl až v posledných, keď obsadil 14. priečku. Syn Hans-Joachim, dnes známy komentátor, hanbu menu Stuck neurobil, hoci sa od neho čakalo trochu viac. V sezóne 1977 prenikol dvakrát vo farbách Brabhamu na stupne víťazov, keď bol tretí doma v Nemecku a Rakúsku. V rokoch 1974-1979 pozbieral 29 majstrovských bodov a objavil sa v autách March, Brabham, Shadow a ATS.

Belgičania André a Teddy Piletteovci dieru do sveta neurobili, ale v zozname dvojíc otec-syn nesmú chýbať. André občasne štartoval v rokoch 1951-1964, pričom zo 14 pokusov sa na štart dostal v deviatich prípadoch. S autom Gordini sa v roku 1954 na domácej trati Spa-Francorchamps prebojoval na posledné bodované piate miesto, čím získal jediné dva body kariéry. Syn Teddy sa na otcove úspechy pozeral z poriadnej diaľky. V roku 1974 sa s Brabhamom zúčastnil domácej veľkej ceny a cieľ preťal sedemnásty. O tri roky neskôr sa snažil kvalifikovať do pretekov s BRM, ale ani v jednom z troch pokusov neuspel. Na Teddyho obranu treba uviesť, že v rokoch 1973 a 1975 získal titul v F5000.


Jacka Brabhama, trojnásobného austrálskeho majstra sveta z rokov 1959, 1960 a 1966 netreba zvlášť predstavovať. Dodnes je jediný, kto získal titul v aute vlastnej výroby. Dejiny F1 evidujú v štatistikách až dvoch Jackových synov. Obaja debutovali v roku 1990, no na trati sa nikdy nestretli. Starší Gary sa zúčastnil podujatí v USA a Brazílii. S podradným monopostom Life však neprenikol ani predkvalifikačným sitom. Jeho brat David dostal príležitosť v aute nesúcom jeho meno hneď po zámorskom výjazde, ale stajňa Brabham bola v ročníku 1990 len chabým tieňom niekdajších úspešných časov. David sa šesťkrát nekvalifikoval a cieľ videl raz. O nič lepšie nedopadol ani o štyri roky neskôr. Žiaľ, v tíme Simtek sa stal symbolom stmelenia morálky a pretekárskej vášne po smrti Rolanda Ratzenbergera. Najväčšie úspechy dosiahol David v pretekoch športových automobilov.

Wilson Fittipaldi strávil celú krátku kariéru v tieni mladšieho brata Emersona, dvojnásobného majstra sveta. Za roky 1972 – 1973 v stajni Brabham vybojoval len tri body a čas strávený za volantom rodinného tímu Fittipaldi skončil v roku 1975 ešte horšie. Preto sa s napätím čakalo, ako sa o dvadsať rokov neskôr uvedie jeho syn Christian. Ten podobne ako obaja Brabhamovci nemal šťastie na kvalitné auto. Navzdory tomu v Minardi a Footworku získal 12 bodov a trikrát skončil tesne pod pódiom. To bol vzhľadom na kvality spomínaných áut úctyhodný výkon.

Dvojici Graham a Damon Hillovci patril dvadsať rokov jedinečný primát — obom sa podarilo vyhrať majstrovský titul. Graham Hill sa do pozície jazdca vypracoval z miesta mechanika. V Lotuse najprv žiaden úspech nezaznamenal, preto odišiel do stajne BRM, ktorú povzniesol na takú úroveň, že pre seba i ňu získal v roku 1962 titul majstra sveta. Neskôr sa vrátil späť do Lotusu, kde sa po šokujúcej smrti Jima Clarka stal ťahúňom a na konci sezóny 1968 sa tešil z druhého titulu. Graham sa, žiaľ, úspechov syna nedožil, zomrel pri leteckom nešťastí koncom roka 1975. Pre manželku i syna to bola obrovská psychická rana doplnená o stratu finančnej istoty.

Napriek neľahkým pomerom sa Damon dostal do vysneného sveta F1. Začiatky boli s autom Brabham žalostné, ale potom sa naňho usmialo šťastie v podobe angažmánu vo Williamse. Hoci nebol najmladší, ako 33-ročný zbieral skúsenosti popri takých menách ako Alain Prost či Ayrton Senna. Smrteľná nehoda legendárneho Brazílčana ho hodila do pozície jednotky a kandidáta na titul. Ten mu v rokoch 1994 a 1995 unikal, keďže v ceste stál Michael Schumacher. Od roku 1996 Nemec pôsobil vo Ferrari, takže Damon mohol konečne vystúpiť na úplný vrchol. Poradil si pritom aj s ambicióznym nováčikom Jacquesom Villeneuveom. Hillovci vďakou tohto úspechu nezmazateľne vstúpili do histórie.
Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek

Uživatelský avatar
showstall
10 vítězství
10 vítězství
Příspěvky: 10794
Registrován: 26 srp 2010, 20:34
Bydliště: Jiříkov
Kontaktovat uživatele:

Re: Jaký otec, takový syn.

#7 Příspěvek od showstall » 13 kvě 2021, 21:53

Aký otec, taký syn – dediči formulového volantu (2. časť)

Po tom, ako Damon Hill dostal sedačku v špičkovom tíme Williams vedľa vracajúceho sa Alaina Prosta, konkurenčný McLaren prišiel s ďalšou prestupovou bombou. Vedľa Ayrtona Sennu angažoval Michaela Andrettiho, syna majstra sveta z roku 1978.

Michael Andretti sa v F1 dlho neohrial, hoci prišiel s vynikajúcim životopisom. V americkej CART získal majstrovský a štyri vicemajstrovské tituly. Podobnou cestou sa mal uberať v Európe. História vraví, že nie každý “americký majster“ sa presadí aj v F1. Prvé štyri preteky nedokončil. Body získal až v Španielsku, neskôr pridal bod v Magny-Cours. To bolo žalostne málo, najmä v porovnaní so Sennom. Po GP Belgicka trónil Ayrton s 53 bodmi na druhej priečke priebežného hodnotenia, kým Michael mal len tri body. O jeho osude bolo rozhodnuté. Pri derniére na talianskej Monze zažiaril pódiom, ale bolo neskoro. Posledné tri GP odjazdil Mika Häkkinen.

O jazdeckých kvalitách Maria Andrettiho pochybuje málokto, veď za 14 sezón získal dvanásť triumfov. Pri lepšom pohľade na jeho kariéru nemožno prehliadnuť, že najväčšie úspechy – majstrovský titul a tretie miesto získal s famóznym Lotusom 78 a 79 i s pomocou R. Petersona, resp. G. Nilssona. Avšak sedieť v pravý čas v najrýchlejšom monoposte je tiež umenie.

Keď sa na scéne F1 objavil Jacques Villeneuve, mnohí sa pýtali či zavŕši prácu, ktorú nestihol dokončiť otec Gilles. Náročnú úlohu splnil takmer hneď v debutovom ročníku, ale tímový kolega Hill bol o niečo skúsenejší. Keď Brit z Williamsu odišiel, cesta k splneniu sna bola otvorená a neskrížil ju ani Michael Schumacher. Žiaľ, po splnení cieľa už Jacques nikdy neprenikol na najvyšší stupienok a výsledky šli, až na pár výnimiek, dole vodou. Pritom nechýbalo veľa, aby sa i Gilles hrdil titulom. Doplatil na svoju česť a dané slovo. V roku 1979 mohol pokoriť Jodyho Schecktera, no dohovorenú tímovú réžiu do bodky splnil. Naivne veril, že v budúcnosti mu to iný kolega vráti. Mýlil sa tak kruto, že ho to stálo život.

Ak sa vysloví meno Rosberg, staršia i mladšia generácia si povie, že Keke aj Nico získali titul so šťastím. Keke nazbieral za štyri roky v F1 šesť bodov, keď sa mu pre ročník 1982 nečakane otvorila brána do Williamsu, ktorý sa pýšil konštruktérskym titulom. Vinou smrti, ťažkých havárií a technických problémov konkurentov to bol fúzatý Fín, ktorý zdvihol nad hlavu najcennejšiu trofej. K tejto méte mu stačilo jediné víťazstvo! Jeho kariérna bilancia zaznamenáva 17 pódií, čiže nebol len obyčajným pilotom… Nico tiež strávil istý čas vo Williamse, avšak ten sa takmer štvrťstoročie po triumfe otca pohyboval v úplne iných častiach roštu. Preto keď prišla ponuka budovať Mercedes po boku Rossa Brawna i M. Schumachera, neváhal. Časom Nemca nahradil Hamilton, ktorý sa stal obľúbencom nemeckej automobilky. Od príchodu hybridnej éry nemal Mercedes konkurenciu, no Nico ťahal vždy za kratší povraz. Všetko sa zmenilo v sezóne 2016, keď využil Lewisove technické problémy. Nico po zisku koruny šampióna ukončil kariéru, z pohľadu štatistík však otca prekonal.

Williams umožnil debut Kazukimu Nakajimovi, ktorého otec Satoru bol chránenec Hondy na prelome 80. a 90. rokov 20. storočia. Japonská automobilka ho chcela vidieť v aute tímu z Grove, no Frank Williams to odmietol. Satoru putoval do Lotusu, kde ho výkonmi deklasoval A. Senna. Za päť rokov v F1 získal 16 bodov a najrýchlejšie kolo pretekov na GP Austrálie 1989. Keď koncom sezóny 2007 Toyota chcela, aby Kazuki dostal sedačku vo Williamse, Frank neváhal. Zľava na pohonnú jednotku bola príliš atraktívna. Prvá celá sezóna nebola najhoršia, Kazuki zaostal za skúsenejším Nicom Rosbergom (Williams v rokoch 2008-2009 vsadil na synov bývalých pilotov) o osem bodov. Rok 2009 priniesol suchoty a s odchodom Toyoty sa skončili i Kazukiho formulové dni. Japonec sa uchytil v športových automobiloch a dnes je z neho trojnásobný víťaz pretekov 24 hodín Le Mans.

Manfred a Marcus Winkelhockovci sú netradičnými postavami formulovej histórie. Otec sa v F1 pohyboval medzi rokmi 1980-1985, ale v monopostoch Arrows, ATS, Brabham a RAM nikdy nemal konkurencieschopné auto. Preto zisk dvoch bodov v Brazílii 1982 bolo z pohľadu ďalšieho vývoja sezóny skôr dielom náhody. Možno by sa časom presadil, keby tragicky nezahynul v pretekoch športových automobilov. Marcusa si diváci pamätajú z bláznivej GP Európy 2007, ktorú poznačil prudký lejak. Spyker Marcusovi hneď v úvode vymenil pneumatiky a po štarte z posledného miesta sa v rozmedzí 2.-7. kola ocitol na čele. Po reštarte rýchlo klesal, až ho zastavila porucha motora. Pre mladého Nemca bola premiéra zároveň derniérou.

Nelson Piquet, Brazílčan známy nielen mnohými ženami, ale aj troma titulmi, si všetky vavríny právom zaslúžil. Nebyť rôznych okolností, mohol pridal ďalšie. Bez úspechov dostal príležitosť v Brabhame, ktorému dôveru oplatil najlepším možným spôsobom – titulmi. Šťastie priniesol Williamsu a čiastočne i Benettonu. Nelson jr. mal pridať ďalšie triumfy, ale opak bol pravdou. V Renaulte s neohrozenou jednotkou Fernandom Alonsom a šéfom Flaviom Briatorem sa vôbec nechytil a druhé miesto na GP Nemecka 2008 bolo žalostne málo. Aby si udržal kokpit, súhlasil s úmyselnou haváriou v Singapure, čo v roku 2009 vyústilo do obrovskej aféry a konca Nelsinha v F1. Satisfakciu priniesol mladému Piquetovi titul vo Formule E, v ktorej sa stal prvým šampiónom.

Jan a Kevin Magnussenovci mali spoločnú vec: debutovali za McLaren. Pokým Jan zaskočil za M. Häkkinena, Kevin dostal príležitosť na celú sezónu. Debut v Austrálii 2014 okorenil druhou pozíciou, čo je jeho najlepší výsledok. Po roku v pozícii testovacieho pilota McLarenu a aktívneho pretekára Renaultu spojil sily s ambicióznym Haasom. Krivka výkonnosti americkej stajne klesala, čo vyústilo v Dánov odchod z F1 na konci vlaňajšej sezóny. Pritom aj Jan pomáhal rozbiehať nový projekt. Tím Stewart v začiatkoch neoplýval konkurencieschopnosťou a keď sa pilot dostal do nezhôd so šéfom Jackiem, stajňu opustil – paradoxne po tom, čo získal premiérový bod na GP Kanady 1998.

Jos Verstappen prišiel do F1 s vizitkou nádejného pilota. V roku 1994 debutoval vedľa Michaela Schumachera (Benetton) a viac než výsledkami sa uviedol požiarom pri tankovaní v Nemecku. Následne získal dve pódiá, ale ani tie ho nezachránili pred koncom v špičkovej stajni. Benetton siahol po skúsenejšom pilotovi a Jos putoval k Simteku. To bol jeho koniec, keďže nemal možnosť predviesť svoje kvality. Nič sa nezmenilo ani potom, lebo zvyčajne jednoročné pobyty v tímoch Footwork, Tyrrell, Stewart, Arrows (tu prežil dve sezóny) a Minardi mu vyniesli biednych sedem bodov. Aj Max vstúpil do F1 s nálepkou veľkého talentu. Na rozdiel od otca ho s pomocou Red Bullu dokázal naplno rozvinúť. Stal sa najmladším pilotom všetkých čias, rovnako najmladším víťazom Grand Prix (Španielsko 2016). Prvenstvo ukoristil hneď po prestupe do hlavného tímu Red Bullu v druhej kompletnej sezóne. V nasledujúcich rokoch síce vyrobil nejaké chyby, ale postupne dozrieval a dnes je považovaný za najväčšieho súpera L. Hamiltona v boji o titul.

Posledným zmieneným duom sú Jonathan a Jolyon Palmerovci. Jonathan vstúpil do F1 ako víťaz Formuly 2. Napriek titulu nedostal do rúk konkurencieschopné auto. V roku 1983 síce pilotoval tretí Williams, ale to bolo všetko. Nasledovali zastávky v tímoch RAM, Zakspeed a Tyrrell, kde nemal možnosť zažiariť. Preto zisk štrnástich bodov a najrýchlejšieho kola pretekov nevyznieva zle… Aj Jolyon sa pred vstupom do F1 chválil titulom GP2 (dnes F2). Po roku testovania sa nečakane stal oficiálnym pilotom Renaultu, ktorý sa po krátkej pauze vrátil na okruhy veľkých cien so snahou nadviazať na dávne úspechy. Jolyon nestíhal ani jednému tímovému kolegovi (Hülkenberg ho zdolal o 37 bodov) a po necelých dvoch rokoch jeho formulová kariéra skončila. Dnes pôsobí ako expert britskej televízie.

Ak si zosumarizujeme predošlé riadky, duel medzi otcami a synmi nateraz vyznieva v pomere 10:6. Na ktorú stranu sa pohnú misky váh v prípade Micka Schumachera? Čo bude v jeho prípade znamenať úspech? Ak Mick získa šesť titulov, stále bude horší ako otec. Preto výsledné štatistiky často nebývajú jediným kritériom úspešnosti. Veľa bude záležať od správneho výberu tímu. Nech to dopadne akokoľvek, Mick si tvorí vlastnú kariéru. Nezáleží, koľko víťazstiev a titulov získa. Hlavné bude, aby neostal nič dlžný svojmu menu a dokázal, že do F1 sa nedostal len vďaka priezvisku, ale predovšetkým zásluhou svojho talentu.
Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek

Odpovědět

Zpět na „Příbuzenské vztahy mezi jezdci F1“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 hostů