sezona 2014

[Nekolny Rostislav]

sezona 2014
Revoluce ve formuli 1 startuje. Nové motory, nová čísla...stará nuda?
Seriál formule 1 vstupuje do nové éry. Měřené tréninky v australském Melbourne odstartují 65. ročník světového šampionátu, který přichází zřejmě s největším „balíkem" technických změn ve své historii. Mění se prakticky vše, co se změnit dá. Fanouškům se to nelíbí, jezdci jsou z toho rozpačití a mnohé týmy přirovnávají některé nesmyslné změny k byrokracii Evropské unie.
Desítky let platilo, že číslo 1 má na svém voze úřadující mistr světa, 2 jeho týmový kolega a další dvojice čísel dostávají týmy podle minulého pořadí v Poháru konstruktérů. Třiaosmdesátiletý šéf F1 Bernie Ecclestone přišel s nápadem, že jezdci si vyberou čísla podle svého přání a budou je užívat do konce kariéry. Jen šampión dostane jedničku a až trůn opustí, vybere si jiné číslo... A tak si například mistr světa Sebastian Vettel z Red Bullu vybral už dopředu číslo 5, na počest svého vzoru Nigela Mansella. To bude mít na voze, až neobhájí titul mistra světa.
Vrací se smolná 13.
Už v pravěku formule 1 bylo z pověrčivosti vyřazeno číslo 13, protože prý nejčastěji bourali jezdci, kteří ho měli na autě. Tvrdí se, že toto číslo nosí smůlu a v motoristickém sportu je pověrčivost veliká. Letos se vrací a bude ho mít na svém lotusu Pastor Maldonado.Na dvě šťastné sedmičky sází Valtteri Bottas z Williamsu. S jednou sedmičkou se spokojil Kimi Räikkönen z Ferrari. Nejvyšší číslo 99 má Adrian Sutil z týmu Sauber. To Nico Rosberg sází na číslo 6. „Můj otec Keke s ním vyhrál v roce 1982 titul mistra světa," vysvětlil německý pilot s finskou krví. O některá čísla bylo více zájemců. Poslední slovo tak měl „otec myšlenky" Ecclestone.
Po 25 letech přichází turboéra.
Velkou změnou je snížení objemu motorů. Z atmosférických osmiválců o objemu 2,4 litru a 18 000 otáček za minutu na přeplňované šestiválce o objemu 1,6 litru s maximem 15 tisíc otáček, doplněné systémy na rekuperaci energií (ERS). Turbomotory se ve formuli 1 objevují poprvé od 80. let.Jen objemem pohonné jednotky ale změny nekončí. Motor může mít od letoška jen jeden výfuk. Převodovka je osmistupňová a tým ji může vyměnit jen jednou za celou sezónu. Došlo také k řadě aerodynamických změn, jako je zužování zadních křídel nebo snížení výšky šasi, což má vliv na změnu „nosů" formulí 1.

[Nekolny Rostislav]

Sezona 2014 je vypsána na devatenáct závodů.Startovat se bude v Austrálii a sezona bude ukončena v Abú Zabí.

Kalendář MS vozů formule 1 2014
14.-16. března Velká cena Austrálie (Melbourne)
28.-30. března Velká cena Malajsie (Sepang)
4.-6. dubna Velká cena Bahrajnu (Sáchir)
18.-20. dubna Velká cena Číny (Šanghaj)
9.-11. května Velká cena Španělska (Barcelona)
22.-25. května Velká cena Monaka (Monte Carlo)
6.-8. června Velká cena Kanady (Montreal)
20.-22. Června Velká cena Rakouska (Spielberg)
4.-6. července Velká cena Británie (Silverstone)
18.-20. července Velká cena Německa (Hockenheim)
25.-27. července Velká cena Maďarska (Budapešť)
22.-24. srpna Velká cena Belgie (Spa-Francorchamps)
5.-7. září Velká cena Itálie (Monza)
19.-21. září Velká cena Singapuru (Singapur)
3.-5. října Velká cena Japonska (Suzuka)
10.-12. října Velká cena Ruska (Soči)
31. října - 2. listopadu Velká cena USA (Austin)
7.-9. listopadu Velká cena Brazílie (Sao Paulo)
21.-23. listopadu Velká cena Abú Zabí (Yas Marina)
focení před GP Austrálie

[Nekolny Rostislav]

okruhy-kde se letos pojede
14.-16. března Velká cena Austrálie (Melbourne)
Okruh: Melbourne Grand Prix Circuit
Městský okruh, přezdívaný Albert Park, kvůli jeho umístění v parku.
První velká cena se zde jela v roce 1996, ovšem závodilo se na ní mnohem dříve, ovšem v prakticky úplně jiné konfiguraci a proti směru hodinových ručiček. Jeli se zde F1 závody v roce 1953 a v roce 1956, ale ani jeden ze závodů se nezapočítával do celkových výsledků.Závodní rekord zde drží Michael Schumacher, který zde v roce 2004 zajel čas 1:24.125.
První zatáčka je středně rychlá pravotočivá a následuje po dlouhé cílové rovnice s DRS zónou, takže je častým místem, kde piloti vyjíždějí z tratě a končí ve štěrku. Po ní hned následuje zatáčka 2 doleva, která se projíždí s plynem na podlaze je zde důležitá dobrá akcelerace, protože následuje další rovinka z DRS zónou. Nevyplácí se tudíž předjíždět v první DRS zóně, protože by vám to soupeř mohl hned vrátit. Nejvíce předjížděcích manévru lze tudíž spatřit v zatáčkách 3 a 4. Ty jsou podobné zatáčkám 1 a 2, ale jsou o něco prudší. Za zatáčkou číslo tři je opět štěrk a také tam auta často zajíždí. Ze zatáčky číslo 4 se vyjíždí opět na plný plyn do zatáčky číslo 5, což je velmi mírná a rychlá pravotočivá zatáčka. Následuje krátká rovinka před zatáčkou číslo 6, která zatáčí doprava a je velmi těsná. K tomu přispívá i následující zatáčka 7, která je levotočivá a navazuje na šestku. Pokud jí projíždí více aut, obvykle se jedno z nich dostane mimo trať. Navíc jsou obě tyto zatáčky ve stínu stromů, takže nejsou brzdící body tak dobře vidět. Zatáčka 8 následuje hned po sedmičce a je to dlouhá pravotočivá zatáčka, která se projíždí na plný plyn a míří k zatáčce 9 a 10. Zatáčka 9 je pomalá pravotočivá, téměř pravoúhlá a ústí do zatáčky 10, která zatáčí doleva a opět se projíždí při plné akceleraci. Ta zajistí vysokou rychlost pro táhlou rovinku, která sice zatáčí doleva, ale kvůli své délce a rychlosti průjezdu není klasifikována jako zatáčka. Zatáčky 11 a 12 jsou velmi vyzývavé. Jsou to rychlé levá/pravá zatáčky, které vyžadují agresivní využívání obrubníků pro udržení rozumných otáček. 12 vede na krátkou rovinku k zatáčce 13, která také bývá využívána pro předjíždění. Mimo závodní stopu je ovšem velmi kluzká. Zatáčka 14 je středně rychlá pravotočivá zatáčka, ve které se sice sundává noha z plynu, ovšem brzdy se ani nedotkne. Zatáčka 15 je nejpomalejším místem okruhu. Je to více než pravoúhlá levoruká zatáčka a je důležitý dobrý výjezd z ní, abyste mohli rychle projet zatáčku 16, která se jede na plný plyn doleva a vede na cílovou rovinku.

[Nekolny Rostislav]

28.-30. března Velká cena Malajsie (Sepang)
Okruh: Sepang
Mezinárodní Okruh Sepang se nachází u mezinárodního letiště asi 60 kilometrů od hlavního města Malajsie Kuala Lumpuru. Koná se zde mnoho mezinárodních motorsportových závodů – Formule 1, MotoGP a další.
Stavba okruhu byla zahájena prvního listopadu 1997 a areál byl otevřen sedmého března 1999. Navrhl ho dvorní architekt F1 Herman Tilke. Několik rovinek a patnáct zatáček dohromady skládá pět a půl kilometru dlouhý okruh. Zatáčky jsou většinou rychlé a ty pomalé jsou zrádné z pohledu brzdného bodu a co nejrychlejšího průjezdu. Rovinky jsou tu dlouhé a široké.Okruh má tři verze, na kterých lze závodit. Na hlavní, kterou vidíte na mapce, se jezdí Formule 1, MotoGP a další velké závody. Severní okruh je prakticky první polovina hlavního spojená rovinkou. Jižní okruh je zase druhá polovina hlavního okruhu. Všechny verze se jezdí po směru hodinových ručiček.
Startovní/cílová rovinka je velmi dlouhá a obsahuje DRS zónu, takže je velmi důležité mít dobrý výjezd z poslední zatáčky – vlásenky. První zatáčka je pravotočivá, velmi dlouhá a pomalá a vede přímo do zatáčky číslo dva, což je velmi úzká levotočivá vlásenka, která vede z kopce. Obtížně se zde hledá přítlak. Třetí zatáčka je velmi rychlá pravotočivá a vede do kopce k zatáčce číslo 4, která je pravoúhlá. Poté následuje krátká rovinka, která vede do dvojice zatáček 5-6, nejdříve levoruká, pak pravoruká zatáčka. Projíždí neuvěřitelnou rychlostí, což je velice nešetrné k pneumatikám a piloti jsou při nich pod neustálým přetížením. Prakticky se zde nedá předjíždět, protože jakmile vyjedete ze stopy, vynese vás to do šterku/trávy. Po této dvojici zatáček následuje kraťoučká rovinka a pak dlouhá pravotočivá dvouzatáčka 7-8, která se projíždí o něco pomaleji, než předchozí dvě. Poté následuje delší rovinka a pilot si může odpočinout po náročných rychlých zatáčkách. Na konci rovinky je levotočivá vlásenka do kopce, opět zde piloti nemají dostatek přítlaku. Ta vás zavede do zatáčky 10, která vás zavede rovnou do zatáčky 11, což je pravoruká obtížná zatáčka ve střední rychlosti, i které je potřeba brzdit a zatáčet najednou, zde je důležitá dobrá stabilita vozu. Následuje zatáčka 12 do leva, opět velmi rychlá a navazuje na zatáčku 13 doprava, která vás dovede k zatáčce 14, která, podobně jako zatáčka 11, vyžaduje tvrdé brzdění a zároveň zatáčení doprava. Krom stability je tu důležitá i výborná trakce, protože se objevíte na velmi dlouhé rovince, která vede téměř vodorovně s cílovou rovinkou a je zakončena vlásenkou vedoucí na cílovou rovinku.
Závodní rekord s Formulí 1 zde drží Juan Pablo Montoya, který zde v roce 2004 zajel čas 1:34.223. První závod Formule 1 se zde jel sedmnáctého října 1999, kdy zde vyhrál Eddie Irvine.

[Nekolny Rostislav]

4.-6. dubna Velká cena Bahrajnu (Sáchir)
Okruh: Bahrain International Circuit
Oblíbený pouštní okruh, který je známý svými enormními únikovými zónami a vysokým standardem.
Bahrain International Circuit se nachází nedaleko města Sakhir v Bahrajnu. Jeho stavba započala na konci roku 2002 a byl slavnostně otevřen 17. března 2004. Navrhl ho Hermann Tilke a patří k jeho zdařilejším kouskům. Výstavba okruhu přišla na 150 milionů amerických dolarů, nebo na 56 milionů dinárů, chcete-li.
Krom Formule 1 se zde jezdí samostatná Bahrain Grand Prix, FIA WEC, V8 supercars a FIA GT. Za Formuli 1 zde drží závodní rekord Michael Schumacher, jenž ho stanovil hned při prvním zdějším závodu v roce 2004 a jeho hodnota je 1:30.252.
Během let se zde však používaly dvě specifikace okruhu. Normálně se používá okruh s délkou 5,412 kilometrů a s 15 zatáčkami, avšak v roce 2010 se zde výjimečně jel závod Formule 1 na delší specifikaci, takzvané „Endurance Circuit“, která měří 6,299 kilometru a má 23 zatáček.Okruh má celkově šest možných podob.
Stavba okruhu byla nápadem korunního prince Salman Hamad Al Khalifiho, který je zároveň prezidentem Bahrajnské Motosportové Federace. Organizátoři velké ceny se však obávali, že se okruh nestihne dokončit před závodem v roce 2004 a požádali o odložení VC Bahrajnu na rok 2005. To však odmítl Bernie Ecclestone a tak se závod jel na nezcela dokončeném okruhu.Další obavou před dokončením okruhu byl písek. Protože okruh stojí uprostřed pouště, fouká zde silný vítr, který zanáší na okruh prach i písek. Ovšem organizátorům se to povedlo omezit a zajistit čištění trati před závody.V roce 2011 se v severní Africe spustila revoluce a kvůli nepokojům byla Velká cena Bahrajnu přesunuta. Tento rok měla být úvodní velkou cenou, ale FIA ji přesunula na říjen, což by z ní udělalo poslední velkou cenu sezony. Avšak o dva dny později FIA velkou cenu zrušila úplně, kvůli mnoha dopisům od týmů a dalších.

[Nekolny Rostislav]

18.-20. dubna Velká cena Číny (Šanghaj)
Okruh: Shanghai International Circuit
Dějiště Velké Ceny Číny, hned u města Shanghai.Od roku 2004 se v kalendáři pravidelně objevuje Velká Cena Číny na Mezinárodním Šanghajském Okruhu. Vypsána je na 56 kol a to při téměř pěti a půl kilometrech dělá úctyhodných 305 kilometrů ujetých během závodu. Trať byla navrhnuta Hermannem Tilkem a v době svého dostavění to byla nejdražší F1 trať v historii – stála 240 milionů amerických dolarů, což je téměř pět miliard českých korun. Smlouva s tratí platí do roku 2017.
Úmysly Číny hostovat velkou cenu ale sahají až do začátků devadesátých let. V roce 1998 zde byl vystavěn okruh u města Zhuahi. Na rok 1999 zde byl naplánován závod F1, avšak trať nesplňila některé bezpečnostní požadavky a závod se zrušil. Trať je ale dodnes využívána při různých závodech ostatních sérií.
Nejvíce vítězství zde drží Lewis Hamilton (2 vítězství) a mezi týmy se o první místo dělí Ferrari s McLarenem (3 vítězství). Závodní rekord zde drží Japonec Kamuj Kobajaši se Sauberem – 1:39.960. V roce 2012 zde získal své první vítězství Nico Rosberg. V roce 2005 se zde konal poslední závod sezony a zisk svého prvního titulu zde oslavil Fernando Alonso a s ním i tým Renault.

[Nekolny Rostislav]

9.-11. května Velká cena Španělska (Barcelona)
Okruh: Circuit de Catalunya
Jeden z nejslavnějších okruhů světa. Jezdí se zde F1 i MotoGP a často se zde také testuje.
Circuit de Catalunya, neboli "katalánský okruh", je velmi známý okruh. Nachází se nedaleko Barcelony ve Španělsku a většinou je zde teplo, čehož týmy využívají při zimním testování. Krom Formule 1 se zde jezdí i závody motorek MotoGP.
Stavba okruhu byla dokončena v roce 1991 a v témže roce se na něm jela i první VC Španělska. Okruh měří 4 655 metrů, což není ani málo, ani hodně. Závodní rekord zde drží Kimi Räikkönen s časem 1:21.670, který zde zajel v roce 2008 s Ferrari.
Okruh se skládá ze šestnácti zatáček a několika rovinek. Zatáčky jsou zde pomalé, rychlé, i ty středně rychlé, což z okruhu dělá skvělé místo pro testování. Otestuje se zde stabilita, trakce, přítlak i maximální rychlost, díky jedné z nejdelší cílové rovince v kalendáři. Kvůli mnoho testování se ale na okruh snesla i kritika, že týmy jsou s tímto okruhem již tak seznámeni, že to vede k nudným závodům.Možná na tom něco bude, protože prakticky jediné místo, kde se přejíždí je první zatáčka, kde jde o to, který z pilotů se odváží později dupnout na brzdy na konci dlouhé rovinky. Po první pravotočivé zatáčce začíná hned levotočivá zatáčka, která vás zase vnese do dlouhé pravotočivé do kopce. V těchto třech zatáčkách je důležitý přítlak a stabilita vozu, kvůli častým změnám směru a rychlé třetí zatáčce, ve které akcelerujete. Na konci této dlouhé zatáčky je kraťoučká rovinka zakončená pravotočivou zatáčkou, do které je nejprve nutno prudce přibrzdit a v jejím vrcholu zase pomalu akcelerovat, abych z ní co nejrychleji vjeli na krátkou rovinku před zatáčkou 5. Do této velmi prudké zatáčky je nutno hodně přibrzdit, jinak vlétnete do štěrku hned za ní. Po této zatáčce vás čeká rychlá sekce, která začíná rovinkou před zatáčkou šest, což je velmi rychlá levotočivá zatáčka, která se projíždí s pedálem na podlaze. Poté se lehce přibrzdí do zatáčky 7 (levoruká) a 8 (pravoruká), které jsou podobné zatáčkám 1 a 2. Po nich následuje další krátká rovinka po které následuje pravoúhlá zatáčka doprava číslo devět, do které se najíždí s nohou sundanou z plynu, na který se naplno šlápne při výjezdu, neboť chcete získat co nejvíce rychlosti do následující dlouhé rovinky, na které se nachází i DRS zóna. Je zakončena zatáčkou 10, která je levotočivá a velmi pomalá, podobná zatáčce 5. Touto zatáčkou začíná pomalá část tratě. Po ní následuje zatáčka 12, což je 180° pravoruká zatáčka podobná zatáčce 4. Poté krátká rovinka před pravorukou třináctkou a další krátká rovinka před zrádnou dvojzatáčkou 14 a 15. Dvě velmi úzké pravoúhlé zatáčky, vozy v nich postrádají často pociťují přetáčivost kvůli kluzkému a nerovnému povrchu. Na výjezdu ze zatáčky patnáct dupnout na plyn a vnést se do poslední zatáčky 16, která se s dobrým přítlakem projíždí na plný plyn a vjíždí se na závěrečnou cílovou rovinku s DRS zónou.
Trať je zrádná, co se větru týče. Povětrnostní podmínky se tu během dne mění a ovlivňují aerodynamiku, takže se může stát, že tu vůz ráno pociťuje nedotáčivost a večer se zase přetáčí. Je velmi těžké najít vyhovující nastavení. Ale jakmile zde najdete ideální nastavení, máte dobrý základ na téměř všechny další tratě v kalendáři, díky rozmanitosti tohoto okruhu.

[Nekolny Rostislav]

22.-25. května Velká cena Monaka (Monte Carlo)
h: Circuit de Monaco
Legendární městský okruh, který vyzkouší skutečné schopnosti závodního pilota.
Legendární okruh je umístěn v ulicích čtvrtě Monte Carlo. Krom Formule 1 se zde jezdí také GP2, nebo Formule 3000. Nápad na pořádání velké ceny právě ve zdejších ulicích vzešel z hlavy Anthonyho Noghese, prezidenta jistého autoklubu a blízký přítel vládnoucí rodiny Grimaldi. První závod mimo F1 je zde jel v roce 1929. Do kalendáře F1 se dostala hned v roce 1950, kdy se poprvé konal šampionát F1.
Během let se okruh lehce měnil. Originální okruh měřil 3 145 metrů a obsahoval 14 zatáček. Během drobných úprav počet zatáček vzrostl až na 25, což vydrželo až do roku 2002, kdy došlo k úpravě sekce kolem plaveckého bazénu a přístavu. Počet zatáček se snížil na 19, délka na 3 340 metrů a tato podoba zůstává až dodnes. Na tomto současném okruhu drží závodní rekord Michael Schumacher, který zde v roce 2004 zajel čas 1:14.439. Nejvíce vítězství zde zaznamenal Ayrton Senna.
Zdejší velká cena patří mezi největší skvosty motoristického světa. Díky své charakteristice je to jeden z nejvyzývavějších okruhů jak pro piloty, tak pro auta. Příprava okruhu na velkou cenu trvá zhruba šest týdnů, během kterých se kolem okruhu postaví bariéry a tribuny. Většina obrubníků je na silnici natrvalo. Okruh má velké výškové rozdíly, těsné zatáčky a je neuvěřitelně úzký. Na rozdíl od současných moderních okruhů zde piloti platí za sebemenší chybu, protože únikové zónu tu téměř neexistují. Říká se, že právě na tomto okruhu piloti skutečně otestují své schopnosti. Díky úzké a kroutivé povaze okruhu zde totiž vítězí schopnosti pilota nad možnostmi vozu. Nelson Piquet okruh přirovnal k ježdění na kole po obýváku. Časopisem Autosport byl okruh také zařazen mezi sedm sportovních zázraků světa.
Bohužel vyzývavost a úzkost okruhu nefandí předjíždění, výsledky závodů se tedy moc neliší od výsledků kvalifikace, tudíž je zde kvalifikace klíčovým faktorem. Velkou roli zde také sehrávají strategie pitstopů a jejich dobré načasování, když totiž vyjedete za pomalejším vozem, máte jenom pramalou šanci, že se před něj dostanete.Okruh je považován za jeden z nejnebezpečnějších a Michael Schumacher se o něm v roce 2012 vyjádřil jako o jediném okruhu, kde se chyby neodpouští. Je pravděpodobné, že pokud by okruh nebyl v kalendáři F1 tak dlouho, už by sem FIA Formuli 1 z bezpečnostních důvodů nepustila.
Okruh začíná krátkou rovinkou, která končí první velmi úzkou pravotočivou zatáčkou St. Devote, která má téměř 90° a projíždí se na druhý rychlostní stupeň. Bouračky během prvního kola jsou zde téměř nutností. Je lepší zde brzdit dříve než později, neboť zde není žádná úniková zóna a bariéry jsou ihned za zatáčkou. Dále auta pokračují do kopce a do dlouhé levotočivé zatáčky Massent. Při výjezdu z této zatáčky piloti míjí slavné Casino Monte Carlo. Hned po výjezdu následuje pravotočivá zatáčka následovaná krátkou vlnitou rovinkou z kopce. Ačkoli je další zatáčka pravotočivá, piloti rovinku projíždějí hlavě po pravé straně, neboť v ideální stopě vlevo je velký hrbol. Po rovince následuje už zmíněná pravotočivá zatáčka Mirabeau, která je následována krátkým sjezdem z kopce až k nejpomalejší zatáčce v kalendáři F1 Fairmont Hairpin. Tato vlásenka je tak úzká a s takovým výškový rozdílem na vjezdu a výjezdu, že týmy navrhují speciální zavěšení a řízení jenom pro tuto velkou cenu. Po této zatáčce auta míří dále dolů k dvojité pravotočivé zatáčce Portier, která vede do slavného tunelu pod hotelem. Toto je další z unikátností okruhu. Tunel je velmi dlouhý a pravotočivý. Díky unikátním vlastnostem tunelu zde vozy ztrácejí až 30% přítlaku a nehody tu také nejsou výjimkou. Tomu také přispívají rychlé změny viditelnosti. Při vjezdu do tunelu si oči pilota musí zvyknout na šero a při výjezdu v rychlosti před 200km/h je do očí zase udeří plné denní světlo a piloti zde chvilku jedou doslova slepí. Po tunelu ještě následuje rovinka z mírného kopce, která je zakončena prudkým brzděním a šikanou levá-pravá, která má za úkol vozy zpomalit před další komplikovanou a pomalejší sekcí u přístavu a bazénu. Tato šikana také zažila mnoho nehod, například nehodu Jensona Buttona v roce 2003, nebo Sergia Pereze v roce 2011. Konec rovinky před šikanou je také prakticky jediným místem k předjíždění, kde se soupeři snaží brzdit co nejpozději a dostat se tak do zatáčky co nejdříve. Je to ovšem velmi riskantní kvůli všudy přítomným bariérám a úzké trati. Po šikaně následuje krátká rovinka, která vede do levotočivé zatáčky Tabac, která se projíždí v rychlosti okolo 200km/h. Poté auta akcelerují do další levé-pravé šikani Piscine, která je velmi rychlá a projíždí se agresivně přes obrubníky. Poté musí piloti velmi zpomalit do pravé-levé šikany kolem plaveckého bazénu. Poté následuje krátká rovinka zakončena rychlou levotočivou zatáčkou, ve které piloti už musí brzdit do 180° pravotočivé zatáčky La Rascasse. Toto je po slavné vlásence další zatáčka, kde piloti musí zatáčet volantem na maximum a otočit kola jak nejvíce to jde. Tato zatáčka se také zapsala do dějin jako dějiště skandálního zastavení Michaela Schumachera v kvalifikaci v roce 2006, aby zabránil Fernandu Alonsovi a Marku Webberovi zajetí letmého kola. Po La Rascasse následuje kratičká rovinka vedoucí do poslední zatáčky pojmenované po zakladateli závodu Antony Noghesovi, která je velice úzká pravotočivá a nájezd do ní je těžký, vyžadující absolutní přesnost. Poté se piloti dostávají na cílovou rovinku a do dalšího komplikovaného kola, vyžadující maximální soustředěnost.Týmy zde jezdí s maximálním přítlakem vozu. Není to ale kvůli rychlému projetí zatáčky, protože zatáčky se zde projíždí tak pomalu, že prakticky není potřeba, ale kvůli rychlejšímu brzdění a vyšší stabilitě při akceleraci. Navzdory mnoho zatáčkám se zde brzdy nepřehřívají, poněvadž se zde nebrzdí z tak vysokých rychlostí. Jediným náročným místem pro brzdy je konec rovinky za tunelem, kdy vystydnou a poté musí prudce brzdit před šikanou. Často se zde stane, že se brzy kousnou a auto nezastaví včas a pilot si šikanu chtě nechtě musí zkrátit přes obrubníky. Problémy s přehříváním zde však mají motory. Motory Formulí 1 jsou totiž chlazeny pouze vzduchem, který do vozu proudí díky rychlosti. Proto například motorům nedělá dobře, když musí dlouho stát na startu, nebo kdekoli jinde. Do motoru prostě neproudí vzduch, který by ho chladil. Mnoho týmů v minulosti pro Monako nasazovalo přídavné vstupy pro vzduch. Kvůli absenci delších rovinek zde týmy nastavují velice krátké řadící poměry, kvůli zlepšení akcelerace.
Okruh navzdory své nebezpečné povaze zažil pouze čtyři fatální nehody. V roce 1948 zde zahynul Norman Linnecar, v roce 1952 Luigi Fagioli, v roce 1962 Dennis Taylor a v roce 1967 Lorenzo Bandini.

[Nekolny Rostislav]

6.-8. června Velká cena Kanady (Montreal)
Okruh: Circuit Gilles Villeneuve
Městský okruh s dlouhou tradicí.
Circuit Gilles Villeneuve je závodní okruh v Montrealu v Kanadě. Krom Formule 1 hostil také Champ World Series, FIA World Sportscar Championship, NASCAR Canadian Tire Serie, NASCAR Nationwide Series a Grand-Am Rolex Sports Car Series. Závody v rámci šampionátu Formule 1 se na něm jezdí už přes třicet let s jedinou přestávkou, a to v roce 2009, kdy ho nahradila Velká Cena Abu Dhabi.
Okruh je podobně jako Albert Park v Melbourne umístěn v Parku kolem rybníku na ostrově Ile Notre-Dame, který byl vytvořen uměle. Původně se jmenoval Ile Notre-Dame Circuit, avšak po smrti kanadského závodníka Gillese Villeneuva v roce 1982 ho přejmenovali.
Je to napůl městský okruh, který je mimo závodní víkend využíván hlavně ke sportu jako cyklistice, běhání apod. Bariéry jsou jako na každém městském okruhu velmi blízko tratě. Dvojnásob to platí pro bariéru za poslední šikanou, které se říkalo „Welcome to Quebec“. Po závodě v roce 1999, kdy zeď ukončila závod tří mistrů světa Damona Hilla, Michaela Schumachera a Jacquese Villeneuve, se zdi začalo říkat „The Wall of Champions“. V poslední době zeď ukončila závod dvěma mistrům – Jensonovi Buttonovi a Sebastianovi Vettelovi.
Okruh je poměrně rychlý kvůli množství dlouhých rovinek, kvůli čemuž volí týmy nízký přítlak, podobně jako v Monze. Měří 4,361km a obsahuje 13 zatáček.Vlastník nejrychlejšího kola je Brazilec Rubens Barrichello, který zde v roce 2004 s jeho Ferrari zajel čas s hodnotou 1:13.622
Po startovní čáře úvodní rovinka zatáčí lehce doprava k první levotočivé zatáčce, před kterou začnete brzdit relativně pozdě – až padesát metrů před vrcholem zatáčky. Pravotočivá druhá zatáčka následuje hned za první. Ta je pomalejší a její výjezd je velmi důležitý pro následující část tratě. Z druhé zatáčky se totiž pilot dostane na krátkou rovinku před šikanou pravá-levá, ve které se vyplatí využít maximum obrubníků pro udržení rychlosti. Pozor si ovšem piloti musí dát na blízkou zeď hned za touto šikanou. Poté piloti naplno projíždějí lehkou pravotočivou pátou zatáčkou, za kterou se dostanou k zatáčkám 6 a 7, což je podobná šikana jako ta ze zatáček 3 a 4, akorát že je levá-pravá. Důležitá je dobrá stopa, využití obrubníků a dobrý výjezd co nejblíže bariéry. Poté jezdec vjíždí na dlouho rovinku vedoucí k další šikaně, prakticky stejné jako zatáčky 3 a 4. Piloti se opět snaží využít maximum obrubníků a udržet si tak co nejvyšší výjezdovou rychlost na rovinku k vlásence. Tato desátá zatáčka s názvem L’Epingle je velmi úzká a těsná vlásenka, ve které je docela časté předjíždění. Piloti ale od toho poslední dobou upouštějí, neboť za tou to vlásenkou je jedna z nejdelších rovinek kalendáře, na které je k dispozici DRS. Na konci rovinky piloti prudce brzdí do poslední šikany zatáček 13 a 14, jedny z nejslavnějších zatáček okruhu. Dobré projetí vyžaduje agresivní jízdu přes obrubníky, což se nemusí vždycky povést dobře a mnoho pilotů se tak intimně seznámí se zdí šampionů. Kvůli povaze zatáček je zde vyhnutí se občasnému zkrácení dráhy nevyhnutelné a tak jde druhá zatáčka střihnout po únikové cestě.

[Nekolny Rostislav]

20.-22. Června Velká cena Rakouska (Spielberg)
Okruh: Red Bull Ring
Rakouský okruh A1 Ring, nyní Red Bull Ring, již dostal všechna potřebná povolení k tomu, aby se na této trati mohl poprvé od roku 2003 znovu konat závod Formule 1.
Pořádání Velké ceny Rakouska na okruhu Red Bull Ring bylo oznámeno již minulý rok Mezinárodní automobilovou federací, Grand Prix na legendární trati je naplánována na 22. června, přičemž kapacita okruhu by měla činit 225 tisíc diváků po dobu všech tří dnů.Pořadatelé Velké ceny však hovoří o tom, že jsou schopni pojmout i 80 tisíc diváků během jednoho dne, přičemž v prvních prognózách se hovořilo jen o polovině.
Velká cena Rakouska se pojede poprvé od roku 2003, poprvé se v krajině pod Alpami závodilo již v roce 1964 na Zeltwegu. Na této trati se však Velká cena vozů Formule 1 konala pouze jednou. Později se další rakouské Velké ceny přesunuly na okruh Österreichring, kde se závodilo osmnáct let.Obavy o bezpečnost však rostly a v roce 1987 se tak na této trati konala poslední Velká cena. Okruh byl přepracovaný a znovuotevření proběhlo v roce 1997. Jednalo se o vůbec první projekt dnes již slavného návrháře Hermanna Tilkeho. Areál nesl název A1-Ring a do roku 2003 hostil sedm Velkých cen.Zatím poslední Grand Prix na rakouské půdě vyhrál Michael Schumacher s Ferrari před Kimim Räikkönenem (McLaren) a stájovým kolegou Rubensem Barrichellem.
Na bývalém A1 Ringu se poslední závod Formule 1 konal v roce 2003, poté byl okruh uzavřen a část budov zbourána. Již v tu dobu vlastnil okruh rakouský magnát Dietrich Mateschitz, majitel společnosti Red Bull, ale tehdy se soustředil na vstup své značky do motorsportu a na okruh nechtěl věnovat peníze. Když koncem roku 2004 koupil tým Jaguar od Fordu, šířily se spekulace, že by mohla mít stáj Red Bull Racing vlastní testovací okruh podobně jako má Ferrari, ale to zůstalo jen spekulacemi. V roce 2006 pak rakouský pilot Alexander Wurz vyjádřil svůj záměr okruh odkoupit a rekonstruovat, ale i tady zůstalo jen u pouhých slov. Až ve druhé polovině roku 2008 se Mateschitz rozhodlo věnovat 70 milionů Euro na rekonstrukci okruhu, aby se v roce 2011 na tento slavný okruh, nově pod názvem Red Bull Ring, vrátily závodní vozy a vrcholem roku byl závod slavné německé série cestovních vozů DTM. Již v prosinci 2012 se Mateschitz snažil dostat Formuli 1 na tento okruh na místo zrušené Velké ceny Ameriky v New Jersey, ale opět to nikam nedošlo. Vše vyvrcholilo krátce po úspěšném víkendu Světové série Renault a evropské série Le Mans na Red Bull Ringu, kdy se 23. července objevilo krátké oficiální tiskové prohlášení oznamující návrat královny motorsportu na rakouský okruh: "Dietrich Mateschitz a Bernie Ecclestone se dohodli na návratu Formule 1 do Štýrska v příštím roce."
Zajímavým faktem na závěr je to, že Mateschitz bude závod platit ze svého, sám říká, že peníze z prodaných vstupenek pokryjí pouze organizační náklady, ale licenční poplatek, který činí přes 18 milionů Euro a normálně ho platí státy organizující Velkou cenu, bude platit z vlastní kapsy. Ve výsledku se to možná zdá jako špatný prodělečný nápad, jenže pokud dokáže stáj Red Bull vyhrát na Red Bull Ringu, z obchodního hlediska to bude mít neuvěřitelně pozitivní následky. A my, fanoušci, můžeme pro jednou říci, že doba peněz a podivných marketingových praktik má i své dobré stránky, protože už za rok se budou vozy Formule 1 opět prohánět malebnou štýrskou krajinou po okruhu, na kterém se závodilo již v roce 1970 a na kterém Niki Lauda vyhrál svou domácí Velkou cenu.

[Nekolny Rostislav]

4.-6. července Velká cena Británie (Silverstone)
Okruh: Silverstone
Silverstone Circuit, Silverstone, Northants, NN12 8TN
Okruh Silverstone se nachází v areálu starého vojenského letiště, jež bylo postaveno v průběhu druhé světové války, jako letecká základna, pro britské a americké bombardéry. Po válce taková místa začala zanikat, avšak právě Silverstone díky několika motoristickým nadšencům z okolí začal vzkvétat, neboť byl považován za skvělé místo pro závodní dráhu.
Historicky první Velká cena, po 2. světové válce, se zde jela v roce 1948 a dominoval v ní Luigi Villoresi s vozem Maserati. Vůbec nejúspěšnějším závodníkem na této dráze byl Francouz Alain Prost, který na okruhu Silverstone ve své závodní kariéře zvítězil celkem pětkrát.
Okruh se postupem času modifikoval a vyvíjel, do současné podoby se ale dostal až koncem osmdesátých let. O tom svědčí i fakt, že v roce 1950 měřil okruh 4,649 kilometrů, verze kterou fandové Formule 1 znají z dnešní doby má 5,901 km. Délka závodu je 308,355 kilometrů, rekord okruhu drží Nigel Mansell (1:09.832).

[Nekolny Rostislav]

18.-20. července Velká cena Německa (Hockenheim)
Okruh: Hockenheim
1930 - 1960
Hockenheimring byl původně postaven v roce 1932 na lesních silnicích, jako náhrada za nebezpečný a zakázaný okruh Wildpark v Karlsruhe. V první řadě se okruh používal jako závodiště pro motocykly a testovací dráha pro Mercedes-Benz a Auto Union. Mezi lety 1938 až 1947 byl Hockenheimring přejmenován na Kurpfalzring. Po druhé světové válce bylo používání okruhu velmi omezeno. Závody motocyklů se nějakou dobu nesměly konat vůbec, aby byl později Hockenheim do závodního kalendáře vždy jednou za dva roky vrácen. Původní okruh byl téměř osm kilometrů dlouhý, ale později došlo k jeho zkrácení.
1960 - 2000
První rekonstrukce okruhu započala v roce 1965, prioritou bylo zejména zvýšení diváckého komfortu. Radikálnější přestavba okruhu přišla po fatální smrtelné nehodě Jima Clarka, kdy přibylo několik zatáček, ale zejména započala první instalace bezpečnostních prvků. Tato nová verze byla velmi rychlá a obsahovala vysoké množství dlouhých pasáží, které bylo možno jet na plný plyn. Okruh byl stále hodnocen jako vysoce nebezpečný a bezpečností technici pohrozili v roce 1999 organizátorům vyškrtnutím závodu z kalendáře, pokud nedojde k výrazné modernizaci...
2000
Porovnání původní a současné verze.
Přesunu závodu na jiný konkurenční okruh zabránili organizátoři najmutím architekta Hermanna Tilkeho, který se rozhodl ponechat jen minimum z původní verze a okruh výrazným způsobem přizpůsobil současným normám. V první fázi došlo k vyrovnání terénu a navrhnutí kratší varianty s množstvím bezpečného prostoru pro výjezd monopostu z trati. Dalším rozhodnutím bylo přidání ostrých zatáček, které zvýšili množství prostorů vhodných k předjíždějí. Přestavba okruhu si krom financí vyžádala též přidání nových tribun, z nichž některé zafinancovala domácí automobilka Mercedes-Benz, díky čemuž se můžeme setkat též s tribunou pojmenovanou na jeho počest. Současná verze okruhu nabízí 120 000 míst k sezení...
Formule 1[editovat | editovat zdroj]
Na Hockenheimring formule poprvé zavítala v roce 1970, když se závodní piloti rozhodli během Grand Prix Francie bojkotoval start na nebezpečném Nürburgringu. Nicméně po rekonstrukci původního okruhu byl Hockenheimring opět na sedm let z kalendáře odstraněn. Od té doby se Grand Prix Německa konala vždy krom roku 1985 právě na Hockenheimu. V sezoně 2000 se jel závod poprvé na zmodernizované verzi okruhu, výhru si připsal brazilský pilot Rubens Barrichello na Ferrari.

[Nekolny Rostislav]

25.-27. července Velká cena Maďarska (Budapešť)
Okruh: Hungaroring
Kroutivý maďarský okruh oblíbený a podporovaný lidmi z celé Evropy.
Maďarský okruh Hungaroring se nachází nedaleko Budapešti. V roce 1986 se stal prvním okruhem Formule 1 za železnou oponou. Bernie Ecclestone původně chtěl závod v SSSR, ale jeden jeho maďarský přítel mu doporučil Budapešt. Chtěli postavit další silniční okruh podobný Monaku, který by stál v největším Budapeštském parku Nepliget, ale vláda se rozhodla postavit nový okruh za městem, blízko důležité dálnice. Výstavba okruhu začala 1. října 1985. Okruh byl dokončen za šest měsíců a v té době to byl nejrychleji postavený okruh Formule 1. První závod šampionátu se na něm jel 24. března 1986.
Obvykle se zde velká cena jezdí v létě, takže zdejší závody patří k těm teplejším a sušším. První deštivý závod se zde jel až v roce 2006, 20 let po první velké ceně. Okruh je velmi zaprášený, protože mimo léto se vůbec nepoužívá. Přispívá k tomu také poměrně písčité okolí okruhu. Okruh leží v údolí a je tak velmi přehledný. Z jakéhokoli bodu kolem okruhu jde z něho vidět zhruba 80%.
Stejně jako na dalších zaprášených a ne tak často používaných okruzích, trať se přes víkend pogumuje a zlepšuje se tak přilnavost. Kroutivá a hrbolatá povaha okruhu je trošku přirovnávána k Monaku a činí předjíždění velmi obtížným. Nicméně Hungaroring poskytl několik velmi pozoruhodných závodů. Svá první vítězství zde získali například Fernando Alonso v roce 2003, Jenson Button v roce 2006 a Heikki Kovalainen v roce 2008. Na Hungaroringu byli také korunováni dva mistři světa. V roce 1992 zde šampionát vyhrál Brit Nigel Mansell a v roce 2001 zde svůj čtvrtý titul vyhrál Michael Schumacher.
Po dlouhé cílové rovince piloty čeká velmi pomalá vlásenka doprava, která se obvykle projíždí na druhý rychlostní stupeň. Do zatáčky je třeba prudce brzdit a je to hlavní předjížděcí místo na okruhu. Pak je třeba dobré trakce do zatáčky číslo dva, která lehce zatáčí doprava a projíždí se na plný plyn. Poté následuje kratší rovinka, která vede k levotočivé vlásence číslo tři, která je ovšem o něco mírnější a rychlejší, než první zatáčka. I zde je možné předjíždět. Z trojky je opět potřeba dobrá trakce, poněvadž piloti sešlápnou plyn až na podlahu a projíždí následující čtvrtou opět lehce pravotočivou zatáčku na plný plyn. Poté je čeká středně dlouhá rovinka do kopce. Ke konci rovinky je další lehká pravotočivá zatáčka, ve které piloti začínají brzdit do nečekaně prudké levotočivé zatáčky číslo šest, která se nachází na kopci, takže do ní piloti najíždějí trošku naslepo. Je zde snadné vyjet z trati, zvlášť po dlouhé rovince a najíždění naslepo. Pro piloty, kteří zde přece jen vyjedou je ještě kousek vyasfaltován, ale poté je čeká nemilosrdný štěrk a pravděpodobný konec závodu. Po této ošemetné rychlé zatáčce je další krátká rovinka před dlouhou pravotočivou zatáčkou číslo sedm, která připomíná zatáčku číslo tři, ačkoli je o něco rychlejší. Poté další kraťoučká rovinka před úzkou pravou, levou šikanou 8-9, kde je třeba dobrého vyvážení vozu. Piloti se zde snaží využít maximum obrubníků, ovšem nesmí to přehnat, nebo najedou na vysoké obrubníky uvnitř zatáček, které jsou schopny je katapultovat do vzduchu. Poté následuje levotočivá zatáčka deset, po které hned piloti začnou brzdit do prudší pravotočivé zatáčky číslo jedenáct. I zde se využívá obrubník, ovšem díky prachu je zde nebezpečí uklouznutí zadku vozu, na což doplácí někteří nováčci. Poté následuje lehká levotočivá zatáčka téměř na plný plyn, za kterou je pravotočivá poměrně prudká zatáčka třináct. Poté následuje další středně dlouhá rovinka podobná té mezi zatáčkami 4 a 5, která vás dovede k pravoúhlé pravé zatáčce číslo čtrnáct, kterou však díky vyasfaltované únikové zóně a širokým nízkým obrubníkům lze projet docela rychle. Poté se dostáváme k další vlásence číslo patnáct. Ta je levotočivá a vede vás do kopce. Poté přijedete k poslední zatáčce číslo 16, což je další pravotočivá 180° vlásenka, na jejímž začátku se nachází vjezd do boxů. Na výjezdu z vlásenky už je to pak cílová rovinka z kopce.
Díky mnoha vlásenkám a šikaně 8-9 je zde předností co nejlepší trakce a vyvážení vozu. Důležitý je zde také přítlak kvůli několika rychlým zatáčkám (například 10 a 12). Maximální rychlost se zde může dostat ke slovu hlavně na cílové rovince. Díky kroutivé charakteristice okruhu a výskytu všech možných druhů zatáček zde závody bývají poněkud vyrovnané a klíčové je umístění na startovním roštu, v závodu je velmi obtížné předjíždět.

[Nekolny Rostislav]

22.-24. srpna Velká cena Belgie (Spa-Francorchamps)
Okruh: Spa-Francorchamps
Circuit de Spa Francorchamps, Circuit House, Route du Circuit 55, Francorchamps 4970
Původní okruh
Původní okruh trojúhelníkového tvaru dlouhý 15 km byl navržen a zkonstruován Julesem de Theirem a Henrim Langloisem Van Ophemem na veřejných silnicích mezi belgickými obcemi Francorchamps, Malmedy a Stavelot. Velká cena Belgie se zde poprvé jela v roce 1924.
Belgičané byli tehdy velmi hrdí na to, že mají velmi rychlý okruh. V důsledku zvyšování průměrné rychlosti vozů, došlo k úpravě, do kopce jdoucí zatáčka při výjezdu z údolí Eau Rouge nazývané Ancienne Douane byla z okruhu „odstraněna“. Tím vznikla rychlejší zakřivená zatáčka Raidillon. Do roku 2000 se stále mohlo jezdit veřejně po okruhu, neboť se stále jednalo o veřejnou silnici. V Eau Rouge doprava směřující na jih vedla přes tuto slavnou část, zatímco doprava v opačném směru užívala závodně nepoužívanou Ancienne Douane a na trať se vracela při výjezdu z údolí.
Mapa okruhu
Starý okruh dále pokračoval dále po části Les Combes směrem na vesnici Burnenville. Kolem ní se projíždělo v rychlém pravotočivém zakřivení. U Malmedy začínala dlouhá rovinka Masta, kterou přerušovala pouze rychlá zatáčka Masta mezi farmářskými domy před příjezdem do obce Stavelot.
Masta byla jednou z nejstrašidelnějších pasáží ze všech okruhů na světě, její úspěšné projetí vyžadovalo zručnost a odvahu v dostatečném měřítku. Po dlouhé jízdě z Malmedy dosahovaly vozy nejvyšší rychlosti, musely zdolat Mastu, rychlou levo-pravou šikanu, a dobře rychlostně výjezd, na který navazovala další dlouhá rovinka vedoucí k obci Stavelot.
Formule 1 přišla o Mastu po závodě v roce 1970, částečně také svojí vlastní vinou. Snaha Jackieho Stewarta o zlepšení bezpečnosti jezdců při závodech byla uvedena do pohybu po jeho havárii v tomto místě v roce 1966, když jeho BRM skončilo vzhůru nohama ve sklepě domu nacházejícího se poblíž trati s palivem vytékajícím z nádrže vozu na Stewarta, který si ještě navíc zlomil žebra. Další podobná hrůzostrašná událost se zde stala v roce 1973 během závodu 24 hodin Spa, při němž se zabili tři jezdci.
Po Mastě následovala rovinka Holowell, na jejímž konci se nacházela ostrá zatáčka na příjezdu do samotné obce Stavelot, která byla později nahrazena rychlejší pravotočivou zatáčkou. Další rychlá část okruhu vedla lesy do Blanchimontu, zde navazuje kratší trať z roku 1979 na původní okruh.
Na původním okruhu Circuit de Spa-Francorchamps se odjelo 18 Velkých cen Belgie, v roce 1968 jej formule 1 bojkotovala, předtím, než jej přepracovaný projekt okruhu poslal ke konci 70. let do historie. Rekord starého okruhu drží francouzský pilot Henri Pescarolo, který zde dosáhl průměrné rychloti 226 km/h.
Nový okruh
Pro rok 2007 byla postavena nová pit lane a budovy pro celý paddock, známá pasáž Bus Stop byla přestavěna včetně nájezdu do cílové rovinky. Během předchozích let došlo k velkému množství úprav trati a také k jejímu zkrácení na současných 7004 m. V současnosti je to rychlá a kopcovitá trať vedoucí Ardenami, kde se rychlosti často vyšplhávají až k hodnotě 330 km/h. Již od počátků zdejších závodů vešlo Spa-francorchamps ve známost také díky svému nevyzpytatelnému a proměnlivému počasí. Může mimo jiné nastat situace, kdy je jedna část tratě suchá, zatímco v jiné části může pršet.
Fanoušci a jezdci mají rádi zdejší závody. Nudný závod je zde velmi vzácný, většina současných jezdců říká, že společně s japonskou Suzukou představuje jednu z největších výzev pro piloty na celém světě. Samotné Spa-Francorchamps demonstruje důležitost zručnosti jezdců více, než kterýkoli jiný okruh. Dokazují to především zatáčky Eau Rouge a Blanchimont. Obě dvě se totiž musí projet velmi prudce, aby se povedl výjezd na následující dlouhé rovinky, který jezdcům napomáhá k výslednému času kola a předjíždění.

[Nekolny Rostislav]

5.-7. září Velká cena Itálie (Monza)
Autodromo Nazionale di Monza je motoristický okruh situován v královském parku v Monze, poblíž Milána.
Okruh: Monza
Nejlepší návrh na výstavbu okruhu předložil Milánský autoklub. Místo pro tento motoristický stánek bylo navrženo na severu rozlehlého zámeckého královského parku, kolem bývalého letního sídla italského monarchy, v Monze nedaleko Milána.
Architektem velkolepého projektu na výstavbu italského autodromu v Monze byl Alfredo Rosseli. Základní kámen položili koncem února roku 1922 domácí hrdinové Vincenzo Lancia a Felice Nazzaro. Na stavbě se podílelo 3500 pracovníků a celý projekt se podařilo zrealizovat za rekordních 110 dní. Kombinovaný okruh měřil 10 kilometrů a byl oficiálně otevřen 3. září 1922.
V roce 1950 vznikl oficiální šampionát Formule 1 a závod se jel i v Italské Monze. Svátek všech Tifosi se odehrál 3. září a vyhrál v něm domácí Nino Farina s Alfou Romeo 158.
Okruh představuje pro závodní monoposty F1 jedinečnou výzvu. V tomto "chrámu rychlosti" jezdí piloti na rovinkách přes 340 km/hod, přičemž průměrná rychlost na kolo dosahuje 250 km/hod.