1991 - Jordan 191
1991 - Jordan 191
Team 7up Jordan
Jordan 191
piloti: Andrea de Cesaris, Bertrand Gachot, Michael Schumacher, Roberto Moreno, Alessandro Zanardi
Eddie Jordan svoji relativně úspěšnou závodní kariéru (dotáhl to až na testy v McLarenu F1) zakončil v r.1979 a v témže roce založil vlastní závodní stáj Eddie Jordan Racing. Zaměřil se zpočátku na F3 a později na F3000. Proslul zejména jako úspěšný hledač talentů. Procházet seznam členů týmu Jordan F3000 je téměř jako pročítat stať "kdo je kdo v F1 devadesátých let". Za všechny je možné zmínit šampiona F1 Damona Hilla a vicemistry F1 Eddie Irvina a Heinze-Haralda Frentzena. Když v r. 1989 Jean Alesi v Jordanu seriál F3000 vyhrál, bylo zřejmé, že F3000 je pro Eddieho Jordana malá a postup o kategorii výše je jen otázkou času.
Impulsem byl -podobně jako pro mnoho dalších stájí- zákaz turbomotorů na přelomu osmdesátých a devadesátých let. V r. 1990 se Eddie Jordan spojil s konstruktérem Garym Andersonem. Ten měl do té doby zkušenosti jen z nižších formulových sérií; proto při konstrukci vozu vsadil na jednoduchost a osvědčené postupy na úkor nepředvídatelných či komplikovaných extravagancí. Výsledkem byl elegantní, stylisticky čistý vůz, s nezáludnými jízdními vlastnostmi a dobře reagující na změny v nastavení. Vůz navíc disponoval slušnou aerodynamikou - nemalou měrou k tomu napomohlo několik dní strávených v aerodynamickém tunelu. Tuto vymoženost však Eddie Jordan rázně utnul, to když se mu do rukou dostaly první faktury za jeho pronájem. Nicméně Eddie Jordan zatím nezahálel a podařily se mu hned dva husarské kousky: finanční krytí vyřešil smlouvou s limonádovým gigantem Pepsi Cola, vydatně podporovaným koncernem Fuji a pro pohon se mu na poslední chvíli podařilo sehnat stádo 650 koní zakletých do podoby kompaktních a výkonných osmiválců Ford HB 3.5 V8. Vůz obouval pneumatiky Good Year a používal maziva a palivo BP.
První sezóna v F1 pak byla překvapením pro všechny, Eddieho Jordana asi nevyjímaje. Jordan navázal na bohatýrskou tradici lorda Hesketha a stáj, ve které vládla uvolněná až rodinná atmosféra, byla celou sezónu jako na houpačce úspěchů a průšvihů. Přestože se jezdci Jordanu museli prokousávat předkvalifikací a přestože byly vozy se spolehlivostí občas na štíru, obsadil Team 7up Jordan v závěrečném hodnocení 5. místo (za velkou čtyřkou McLaren, Williams, Ferrari, Benetton) a veterán Andrea de Cesaris si vyjezdil jedno z nejlepších umístění své kariéry - 9. místo mezi jednotlivci. Třešničkou na dortu úspěšné sezóny bylo nejrychlejší kolo, které si připsal Bertrand Gachot při GP Maďarska. Na druhé misce vah pak leželo několik neúspěšných pokusů dostat se z předkvalifikace, Bertrand Gachot odpykávající si trest vězení za legendární napadení londýnského taxikáře a neúspěšná snaha o jeho adekvátní náhradu na postu týmové dvojky, kde se do konce sezóny vystřídali další tři piloti. Eddie Jordan navíc potvrdil svůj čich na talenty, když se jedním z nich stal pro GP Belgie nadějný mladík Michael Schumacher ...
Pohár konstruktérů
Team 7up Jordan - 5.místo - 13 bodů
Hodnocení jednotlivců
Andrea de Cesaris - 9.místo - 9 bodů
Bertrand Gachot - 13.místo - 4 body
Alessandro Zanardi - tři GP pro Jordan, bez bodu, nejlépe 9.
Roberto Moreno - dvě GP pro Jordan, bez bodu, nejlépe 10.
Michael Schumacher - jedna GP pro Jordan, bez bodu, nedojel
Jordan 191
piloti: Andrea de Cesaris, Bertrand Gachot, Michael Schumacher, Roberto Moreno, Alessandro Zanardi
Eddie Jordan svoji relativně úspěšnou závodní kariéru (dotáhl to až na testy v McLarenu F1) zakončil v r.1979 a v témže roce založil vlastní závodní stáj Eddie Jordan Racing. Zaměřil se zpočátku na F3 a později na F3000. Proslul zejména jako úspěšný hledač talentů. Procházet seznam členů týmu Jordan F3000 je téměř jako pročítat stať "kdo je kdo v F1 devadesátých let". Za všechny je možné zmínit šampiona F1 Damona Hilla a vicemistry F1 Eddie Irvina a Heinze-Haralda Frentzena. Když v r. 1989 Jean Alesi v Jordanu seriál F3000 vyhrál, bylo zřejmé, že F3000 je pro Eddieho Jordana malá a postup o kategorii výše je jen otázkou času.
Impulsem byl -podobně jako pro mnoho dalších stájí- zákaz turbomotorů na přelomu osmdesátých a devadesátých let. V r. 1990 se Eddie Jordan spojil s konstruktérem Garym Andersonem. Ten měl do té doby zkušenosti jen z nižších formulových sérií; proto při konstrukci vozu vsadil na jednoduchost a osvědčené postupy na úkor nepředvídatelných či komplikovaných extravagancí. Výsledkem byl elegantní, stylisticky čistý vůz, s nezáludnými jízdními vlastnostmi a dobře reagující na změny v nastavení. Vůz navíc disponoval slušnou aerodynamikou - nemalou měrou k tomu napomohlo několik dní strávených v aerodynamickém tunelu. Tuto vymoženost však Eddie Jordan rázně utnul, to když se mu do rukou dostaly první faktury za jeho pronájem. Nicméně Eddie Jordan zatím nezahálel a podařily se mu hned dva husarské kousky: finanční krytí vyřešil smlouvou s limonádovým gigantem Pepsi Cola, vydatně podporovaným koncernem Fuji a pro pohon se mu na poslední chvíli podařilo sehnat stádo 650 koní zakletých do podoby kompaktních a výkonných osmiválců Ford HB 3.5 V8. Vůz obouval pneumatiky Good Year a používal maziva a palivo BP.
První sezóna v F1 pak byla překvapením pro všechny, Eddieho Jordana asi nevyjímaje. Jordan navázal na bohatýrskou tradici lorda Hesketha a stáj, ve které vládla uvolněná až rodinná atmosféra, byla celou sezónu jako na houpačce úspěchů a průšvihů. Přestože se jezdci Jordanu museli prokousávat předkvalifikací a přestože byly vozy se spolehlivostí občas na štíru, obsadil Team 7up Jordan v závěrečném hodnocení 5. místo (za velkou čtyřkou McLaren, Williams, Ferrari, Benetton) a veterán Andrea de Cesaris si vyjezdil jedno z nejlepších umístění své kariéry - 9. místo mezi jednotlivci. Třešničkou na dortu úspěšné sezóny bylo nejrychlejší kolo, které si připsal Bertrand Gachot při GP Maďarska. Na druhé misce vah pak leželo několik neúspěšných pokusů dostat se z předkvalifikace, Bertrand Gachot odpykávající si trest vězení za legendární napadení londýnského taxikáře a neúspěšná snaha o jeho adekvátní náhradu na postu týmové dvojky, kde se do konce sezóny vystřídali další tři piloti. Eddie Jordan navíc potvrdil svůj čich na talenty, když se jedním z nich stal pro GP Belgie nadějný mladík Michael Schumacher ...
Pohár konstruktérů
Team 7up Jordan - 5.místo - 13 bodů
Hodnocení jednotlivců
Andrea de Cesaris - 9.místo - 9 bodů
Bertrand Gachot - 13.místo - 4 body
Alessandro Zanardi - tři GP pro Jordan, bez bodu, nejlépe 9.
Roberto Moreno - dvě GP pro Jordan, bez bodu, nejlépe 10.
Michael Schumacher - jedna GP pro Jordan, bez bodu, nedojel
- Nekolny Rostislav
- 70 vítězství
- Příspěvky: 64780
- Registrován: 27 lis 2008, 21:25
- Bydliště: HAVÍŘOV
- Kontaktovat uživatele:
- Nekolny Rostislav
- 70 vítězství
- Příspěvky: 64780
- Registrován: 27 lis 2008, 21:25
- Bydliště: HAVÍŘOV
- Kontaktovat uživatele:
- Nekolny Rostislav
- 70 vítězství
- Příspěvky: 64780
- Registrován: 27 lis 2008, 21:25
- Bydliště: HAVÍŘOV
- Kontaktovat uživatele:
Re: 1991 - Jordan 191
Jordan 191 – zapomenutá nezapomenutelná formule!
Vůz byl původně navržen designérem Garym Andersonem pro irský závodní Jordan Grand Prix, který se účastnil Velkých cen od roku 1991 do r. 2005. Svého velkého vítězství se však monopost nikdy nedočkal. Nejlepším umístěním bylo čtvrté místo v Kanadě a Mexiku díky pilotu Andrea de Cesaris. Nejrychlejší kolo však zajel na Velké Ceně Maďarska francouzský pilot Bertrand Gachot v roce 1991.
Tým Jordan Grand Prix byl založen Eddiem Jordanem, kterého závodění chytlo v 70. letech a už nepustilo. Tým se nejdřív jmenoval Eddie Jordan Racing a původně působil ve Formuli 3. Tam za Jordan závodil dokonce i legendární Ayrton Senna. Jelikož byl tým Eddie Jordan Racing v nižších soutěžích velmi úspěšný, rozhodl se založit program pro adaptaci do nejvyšší okruhové soutěže a změnil jméno na Jordan Grand Prix. Bohužel se týmu nedařilo úplně podle představ a nejlepší umístění konstruktérů ve Formuli 1 bylo 3.místo v roce 1999.
Tým Jordan měl ale i svůj vlastní energetický nápoj EJ-10, který přišel v roce 2000 a byl bez kofeinu a taurinu. Přesto však dokázal údajně dodat energii až na 90 minut. Plechovky energeťáku EJ-10 měly výraznou žlutou barvu, která jezdila samozřejmě i na formulích. No a byl samozřejmě přelom tisíciletí, tak by to bylo, aby to nebylo a energeťák EJ-10 by tým Jordan neřízl dvěma panáky vodky. Vznikl tak drink Vodka-V10. V roce 2002 byl ale energetický nápoj stáhnut poté, co se zjistilo, že obsahuje nebezpečné množství benzenu.
Co však skrývá ale samotný monopost 191 z roku 1991, který se stal nejlegendárnější formulí této stáje?
Šasi: Monokok z uhlíkových vláken.
Zavěšení: přední i zadní zavěšení typu pushrod s dvojitou lichoběžníkovou nápravou.
Motor: Vidlicový osmiválec Ford HBA4 o objemu 3,494 cc (453 Kw), uložen uprostřed – podélně.
Převodovka: Jordan / Hewland manuální 6°.
Hmotnost: 505 kg.
Vůz byl původně navržen designérem Garym Andersonem pro irský závodní Jordan Grand Prix, který se účastnil Velkých cen od roku 1991 do r. 2005. Svého velkého vítězství se však monopost nikdy nedočkal. Nejlepším umístěním bylo čtvrté místo v Kanadě a Mexiku díky pilotu Andrea de Cesaris. Nejrychlejší kolo však zajel na Velké Ceně Maďarska francouzský pilot Bertrand Gachot v roce 1991.
Tým Jordan Grand Prix byl založen Eddiem Jordanem, kterého závodění chytlo v 70. letech a už nepustilo. Tým se nejdřív jmenoval Eddie Jordan Racing a původně působil ve Formuli 3. Tam za Jordan závodil dokonce i legendární Ayrton Senna. Jelikož byl tým Eddie Jordan Racing v nižších soutěžích velmi úspěšný, rozhodl se založit program pro adaptaci do nejvyšší okruhové soutěže a změnil jméno na Jordan Grand Prix. Bohužel se týmu nedařilo úplně podle představ a nejlepší umístění konstruktérů ve Formuli 1 bylo 3.místo v roce 1999.
Tým Jordan měl ale i svůj vlastní energetický nápoj EJ-10, který přišel v roce 2000 a byl bez kofeinu a taurinu. Přesto však dokázal údajně dodat energii až na 90 minut. Plechovky energeťáku EJ-10 měly výraznou žlutou barvu, která jezdila samozřejmě i na formulích. No a byl samozřejmě přelom tisíciletí, tak by to bylo, aby to nebylo a energeťák EJ-10 by tým Jordan neřízl dvěma panáky vodky. Vznikl tak drink Vodka-V10. V roce 2002 byl ale energetický nápoj stáhnut poté, co se zjistilo, že obsahuje nebezpečné množství benzenu.
Co však skrývá ale samotný monopost 191 z roku 1991, který se stal nejlegendárnější formulí této stáje?
Šasi: Monokok z uhlíkových vláken.
Zavěšení: přední i zadní zavěšení typu pushrod s dvojitou lichoběžníkovou nápravou.
Motor: Vidlicový osmiválec Ford HBA4 o objemu 3,494 cc (453 Kw), uložen uprostřed – podélně.
Převodovka: Jordan / Hewland manuální 6°.
Hmotnost: 505 kg.
Kdo je online
Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 hosti