Monako v číslech

[showstall]

V roce 2016 se jede šedesátřetí GP Monaka

63 GP (1950-2016)

- (63x) Monaco

- (9x) druhý v sezoně (1950, 1955-1958, 1960, 1962, 1965, 1967)
- (5x) zahajoval sezonu (1959, 1961, 1963-1964, 1966)
- (6x) třetí v sezoně (1968-1971, 1988-1989)
- (8x) čtvrtý v sezoně (1972, 1985-1987, 1990-1991, 1994, 1999)
- (23x) šestý v sezoně (1973-1974, 1976-1977, 1980-1982, 1984, 1992-1993, 1996, 1998, 2004-2005, 2008-2016)
- (6x) pátý v sezoně (1975, 1978, 1983, 1995, 1997, 2007)
- (6x) sedmý v sezoně (1979, 2000-2003, 2006)

Monako je v pořadí druhý okruh, na které se odjelo více než 60 ročníků.
V historii se v Monaku nejelo pouze v roce 1951-1954.
Od roku 2008 je stabilně šestou zastávkou kalendáře závodů F1.

[showstall]

po 2014

mon.jpg (5.6 KiB) Zobrazeno 935 x

V Monaku se jelo celkem 4993 kol v celkové délce 16 296,315 km.

Protože se jelo na devíti okruzích s rozdílnou délkou, je průměr monacké dráhy 3 263,832 km.

zajímavost:
v roce 1961 zajeli nejrychlejší kolo dva piloti (Richie Ginther a Stirling Moss) - 1:36,3
36 Ginther (84 kolo), 20 Moss (85 kolo), oba na pneumatikách Dunlop.

[showstall]

startovní čísla a pneumatiky v Monaku - (1950-2016)

výhra:
1 - 13 x
3 - 5 x
9 - 5 x
2 - 4 x
6 - 4 x
28 - 3 x
20 - 3 x
8 - 3 x
12 - 3 x
11 - 3 x
5 - 3 x
27 - 2 x
7 - 2 x
22 - 2 x
44 - 2 x
34 - 1 x
32 - 1 x
24 - 1 x
14 - 1 x
17 - 1 x
4 - 1 x

24 x - Goodyear
9 x - Pirelli
9 x - Dunlop
8 x - Bridgestone
8 x - Michelin
4 x - Firestone
1 x - Englebert

pole position:
1 - 9 x
5 - 6 x
12 - 5 x
2 - 4 x
9 - 4 x
4 - 4 x
7 - 4 x
8 - 3 x
11 - 3 x
6 - 3 x
3 - 3 x
20 - 2 x
30 - 2 x
34 - 1 x
32 - 1 x
28 - 1 x
18 - 1 x
21 - 1 x
25 - 1 x
16 - 1 x
15 - 1 x
27 - 1 x
22 - 1 x
44 - 1 x

21 x - Goodyear
11 x - Michelin
10 x - Dunlop
8 x - Bridgestone
8 x - Pirelli
3 x - Firestone
1 x - Continental
1 x - Englebert

nejrychlejší kolo:
1 - 12 x
2 - 7 x
5 - 6 x
3 - 5 x
27 - 4 x
12 - 3 x
20 - 2 x
8 - 2 x
15 - 2 x
4 - 2 x
7 - 2 x
34 - 1 x
26 - 1 x
32 - 1 x
38 - 1 x
24 - 1 x
10 - 1 x
36 - 1 x
18 - 1 x
21 - 1 x
16 - 1 x
11 - 1 x
17 - 1 x
25 - 1 x
28 - 1 x
19 - 1 x
6 - 1 x
44 - 1 x

23 x - Goodyear
12 x - Bridgestone
10 x - Dunlop
8 x - Pirelli
4 x - Firestone
4 x - Michelin
2 x - Englebert
1 x - Continental

[showstall]

po 2015

mon.jpg (5.6 KiB) Zobrazeno 933 x

V Monaku se jelo celkem 5071 kol v celkové délce 16 556,835 km.

Protože se jelo na devíti okruzích s rozdílnou délkou, je průměr monacké dráhy 3 265,003 km.

zajímavost:
v roce 1961 zajeli nejrychlejší kolo dva piloti (Richie Ginther a Stirling Moss) - 1:36,3
36 Ginther (84 kolo), 20 Moss (85 kolo), oba na pneumatikách Dunlop.

Číslo 44 ze zapsalo poprvé do statistiky pole position.
Číslo 3 získalo páté nejrychlejší kolo.
Číslo 6 vyhrálo počtvrté závod v Monaku, díky Robergovi 2x po sobě. Závod v roce 2013 vyhrál Rosberg s číslem 9.

[showstall]

Velká cena Monaka

[showstall]

po 2016

mon.jpg (5.6 KiB) Zobrazeno 932 x

V Monaku se jelo celkem 5149 kol v celkové délce 16 817,121 km.

Protože se jelo na devíti okruzích s rozdílnou délkou, je průměr monacké dráhy 3 266,094 km.

zajímavost:
v roce 1961 zajeli nejrychlejší kolo dva piloti (Richie Ginther a Stirling Moss) - 1:36,3
36 Ginther (84 kolo), 20 Moss (85 kolo), oba na pneumatikách Dunlop.

Číslo 44 ze zapsalo poprvé do statistiky nejrychlejší kolo.

[showstall]

Co jste (možná) nevěděli o GP Monaka
GPF1.cz se ohlédlo za uplynulými 63 velkými cenami v ulicích Monte Carla a přineslo informace, které jste do teď určitě nevěděli, nebo si je rádi oživíte.

1950 – První Velká cena Monaka v historii F1. Na startu jezdci stáli v řadách střídavě po třech a dvou. V prvním kole došlo k havárii poté, co mořská vlna zaplavila trať v zatáčce Tabac. Deset jezdců skončilo v prvním kole. Juan Manuel Fangio vyhrál s náskokem jednoho kola.
1955 – Alberto Ascari vylétl z trati se svou Lancií D50 a skončil v moři. Vyvázl se zlomeným nosem. Zemřel o čtyři dny později po havárii na Monze během původně neplánované jízdy.
1956 – Někteří jezdci si auto během závodu půjčovali mezi sebou.
1958 – Obhájce titulu mistra světa Juan Manuel Fangio neměl angažmá na celou sezonu a v Monaku chyběl. Do cíle dojelo šest vozů. Ne naposled na této trati…
1959 – Do cíle dojelo šest vozů z šestnácti startujících.
1961 – Místa na startu byla garantována pro minulé vítěze a tovární týmy. Ostatních devět jezdců se muselo utkat o čtyři zbývající místa na startu.
1965 – Šampion z roku 1963 Jim Clark Monako vynechal, neboť startoval v závodě 500 mil Indianapolis, který vyhrál. Přesto se ten rok stal opět šampionem.
1966 – Do cíle dojela pouhá čtyři auta Jackieho Stewarta, Lorenza Bandiniho, Grahama Hilla a Boba Bonduranta. Lotus 25 Phila Hilla byl využit pro natáčení záběrů pro film ‚Grand Prix‘. McLaren absolvoval svůj debut.
1967 – Druhý závod sezony se jel pět měsíců po tom úvodním. GP Jižní Afriky se jela 2. ledna, GP Monaka 7. května. V cíli bylo klasifikováno šest vozů.
1967 – V 82. kole havaroval Lorenzo Bandini a v troskách vozu uhořel. Následovala implementace série bezpečnostních zlepšení během závodů F1.
1968 – V cíli bylo klasifikováno pět aut. Závod byl zkrácen ze 100 na 80 kol. Navzdory bezpečnostním úpravám Ferrari odmítlo nastoupit. O měsíc dříve na Hockenheimringu zemřel Jim Clark a tři týdny před Monakem Mike Spence na oválu v Indianapolisu.
1970 – Poslední závod Bruce McLarenu před fatální havárii během testů v Anglii.
1971 – Roman Polanski během víkendu natočil záběry pro dokument ‚Weekend of a Champion‘ o Jimu Clarkovi.
1972 – Nový prostor boxů byl vybudován podél přístavu před zatáčkou Tabac. Francouz Jean-Pierre Maurice Georges Beltoise vyhrál jediný závod kariéry.
1973 – Debut Jamese Hunta.
1975 – Ferrari vítězí v Monaku poprvé od roku 1955.
1979 – Poslední závod Jamese Hunta. Odjel v něm pouhá čtyři kola.
1980 – Do cíle dojelo pouze šest aut.
1982 – Po smrti Gillese Villeneuva Ferrari nasadilo jen jedno auto. Didier Pironu dojel do cíle druhý.
1983 – Závod vyhrál Keke Rosberg, otec Nika Rosberga, který v Monaku vyhrál v letech 2013 a 2014.
1984 – Současný britský komentátor F1 Martin Brundle havaroval během tréninků. Došel do boxů, ale lékaři mu návrat v náhradním voze nepovolili, protože Brundle si nepamatoval, jak se zpátky do boxů dostal. Závod v dešti byl předčasně zastaven, což je moment, o kterém se praví, že sebral první vítězství Ayrtonu Sennovi.
1987 – Počet startujících byl v Monaku omezen původně na 16, později na 20. Tento rok byl počet startujících navýšen na 26. Christian Danner byl po kolizi s Michelem Alboretem z víkendu vyloučen.
1988 – Ayrton Senna v kvalifikaci porazil týmového kolegu Alaina Prosta rozdílem 1,427 sekundy.
1989 – Ayrton Senna vyhrál s náskokem 52,5 sekundy před Alainem Prostem. Třetí Stefano Modena měl jedno kolo ztráty, ostatní přinejmenším dvě.
1990 – Z 26 startujících jich do cíle dojelo jen šest.
1992 – Jinak dominující Nigel Mansell byl poražen Ayrtonem Sennou rozdílem 0,215 sekundy.
1993 – Mistr světa ’92 Nigel Mansell nestartoval, a tak Williamsy dostaly startovní čísla 0 a 2. Nulu si vzal Damon Hill. Před tím tak v sezoně ’73 učinil Jody Scheckter.
1994 – První závod po smrti Ayrtona Senny a Ronalda Ratzenbergera. V boxové uličce byl zaveden rychlostní limit 80 km/h, který shodou náhod platí i letos. Williams a Simtek nasadily po jednom autě.
1996 – V cíli bylo klasifikováno šest vozů, ale přes cílovou čáru skutečně projela jen tři auta.
1997 – Michael Schumacher vyhrál s náskokem 53 sekund před druhým Rubensem Barrichellem. Pátý Mika Salo už měl kolo ztráty.
2003 – Závod, který ve statistikách nemá žádné předjetí zaznamenané na trati.
2004 – Fernando Alonso boural v tunelu při snaze předjet Ralfa Schumachera o kolo. Na trať vyjel safety car, za kterým došlo ke kolizi – opět v tunelu – mezi Michaelem Schumacherem a Juanem Pablem Montoyou. Jediné vítězství kariéry získal Jarno Trulli.
2005 – Vozy Red Bullu jely ve zbarvení promujícím film Star Wars: Epizoda III – Pomsta Sithů. Cílem projeli na čtvrtém až osmém místě Alonso, Montoya, R. Schumacher, M. Schumacher a Barrichello s následujícími odstupy: Montoya + 0,160 sekundy, R. Schumacher +0,530,  M. Schumacher +0,046, Barrichello +0,347 sekundy.
2006 – Michael Schumacher nevytočil zatáčku Rascasse a v důsledku nuceného zpomalení soupeřů mu zůstala pole position. Komisaři závodu ale byli přesvědčeni o úmyslu a Schumachera diskvalifikovali.
2007 – Fernando Alonso si zopakoval vítězství v Monaku, tentokrát místo pro Renault to bylo v McLarenu, kontroverzní sezoně s Lewisem Hamiltonem. Kimi Räikkönen téměř na chlup zopakoval stejný incident jako Schumacher o rok dříve, ale komisaři to neposoudili jako úmysl.
2008 – Kimi Räikkönen po restartu v závěru závodu naboural do Adriana Sutila z týmu Force India, který tehdy jel na čtvrtém místě a byl blízko k prvním bodům týmu. Zklamání bylo natolik silné, že krátce po odstoupení se Sutil rozplakal. Räikkönen se omluvil.
2009 – Události na dráze nebyly tím hlavím v této sezoně: Automobilky v čele s Ferrari se rozhodly opustit F1 a založit vlastní šampionát. To se nakonec nestalo.
2010 – Vedení F1 zamítlo návrh, aby se kvalifikace v Monaku jela na dvě skupiny každá po 12 autech. Michael Schumacher byl penalizován, protože Mercedes správně nepochopil pravidlo safety caru v posledním kole závodu.
2011 – Nový systém DRS (Drag Reduciton System) byl zakázán pro použití v tunelu.
2012 – Mark Webber vyhrál v Monaku a stal se tak šestým vítězem v úvodních šesti závodech po Buttonovi, Alonsovi, Rosbergovi, Vettelovi a Maldonadovi, což se nikdy před tím nestalo.
2014 – Nico Rosberg v závěru kvalifikace vyjel mimo trať v zatáčce Mirabeau a zamezil tím ostatním soupeřům se zlepšit v době, kdy mu patřilo prozatímní pole position. Týmový kolega Lewis Hamilton byl přesvědčen, že to Rosberg udělal schválně a prohlásil, že tuhle aféru vyřeší jako Ayrton Senna, čímž narážel na Velkou cenu Japonska 1990. Svou horkokrevnou hrozbu nenaplnil.
2015 – Chyba v úsudku vedla k rozhodnutí Mercedesu povolat do boxů Lewise Hamiltona, který tak klesl až na třetí místo. Po dojetí do cíle chvíli zůstal stát na stejném místě v zatáčce Portier, kde tak slavně boural Ayrton Senna v roce 1988.
2016 – Jen o rok později další neuvěřitelná chyba připravila o vítězství Daniela Ricciarda z Red Bullu, když pro něj tým neměl připravené pneu ve stísněném prostoru monackých boxů. Vítězství spadlo do klína… Lewisi Hamiltonovi.

[showstall]

F1 v Monaku - boj o tisíciny vteřiny mezi svodidly. Vítězství jsou slavná, někdy se ale nedaří
Jestliže existuje výrok připodobňující závod v ulicích Monte Carla k jízdě v koupelně na bicyklu, je zřejmé, že většinu ročníků Grand Prix na tomto okruhu provázely větší, menší, zásadnější a někdy i úsměvné karamboly. Nyní můžete vybírat, který je pro vás nejzajímavější.
Naším cílem není honba za senzací, nýbrž připomenutí skutečnosti, že v Monte Carlu tradice tak trochu posunula někdy až hysterickou snahu o bezpečnost do pozadí a vtiskla městské trati zvláštní punc. Nehody sem prostě patří, protože tady je sebemenší chybička trestána většinou bez možnosti na opravu. Můžete tedy vybírat z nabízených karambolů – a abychom dostáli svému slovu, ten první bude v naší nabídce výjimečný, tudíž bez možnosti ho zvolit.

1967 – Lorenzo Bandini
Italský pilot týmu Ferrari drží smutnou výjimku. Na nábřeží před Tabákovou zatáčkou se převrátil a jeho vůz začal hořet. Pořadatelé se ho pokusili převrátit, ale od doutnajících částí se vzňaly i balíky slámy, kterými bylo obloženo zábradlí. Bandini přežil nehodu o 70 hodin, ale jeho popáleniny nedávaly šanci na zázrak. Dlouho se tvrdilo, že pilot byl hnán k nesmyslné honičce týmovými pokyny, ale pozdější záznamy u Ferrari prokázaly, že Bandini jezdil kola před nehodou velmi vyrovnaně, nejspíš byla příčinou nehody jeho únava.
1955 – Alberto Ascari
Dvojnásobný mistr světa byl prvním ze dvou pilotů, kteří „dovezli“ svůj monopost až do vod přístavu. Ambiciózní Alberto na nadějné, ale často trucující Lancii D50 nezkrotil vůz po výjezdu z tunelu, hovořilo se o oslnění sluncem, každopádně se saltem přenesl do vod přístavu, v čemž mu nezabránilo ani zábradlí obložené balíky slámy. Naštěstí si pouze zlomil nosní přepážku, což považoval za lapálii a doslova utekl na revers z nemocnice. Jenže čtyři dny po nehodě tragicky havaroval při soukromé jízdě na Monze, takže se dlouho řešilo, zda zdánlivě malé zranění nebylo příčinou zdravotních potíží.
1970 – Jack Brabham
Prohrát závod v posledním kole je kruté, ale v závěrečné zatáčce? Trojnásobný šampion Brabham ve své poslední sezóně měl vítězství v Monaku na dosah, ale v posledním kole dojel na nábřeží dvojici Hulme-Courage. Možná mohl být trpělivější, ale při nájezdu do poslední zatáčky Gazometre zariskoval a pokusil se je zdolat. Unavenější brzdy, lehká nečistota na trati a jiná stopa znamenala přímý náraz do svodidel a Brabham tak přišel o zasloužené vavříny.
1974 – Hans-Joachim Stuck
Syn slavného závodníka jel v Monaku poprvé v roce 1974 a úspěšně se vyhnul postartovnímu karambolu, do něhož bylo zapleteno šest vozů. Jenže už ve třetím kole mohl udělat za debutem v ulicích Monte Carla bilanci. Při sjezdu k Mirabeau mu zavřel cestu James Hunt a německý pilot se blíže seznámil se svodidly – naštěstí bez jakékoli újmy.
1975 – James Hunt
Existuje rčení o řece a nemožnosti do ní dvakráte vstoupit. James Hunt bude asi jiného názoru, protože rok o jeho kolizi se Stuckem zažil prakticky na stejném místě něco podobného – jen s tím rozdílem, že tentokrát byl postiženým on sám. Angličan však prokázal svou impulsivní povahu a kromě konfliktu s pořadatelem odklízejícím jeho hesketh si ještě počkal, až „viník“ Depailler odkrouží celé kolo a poté mu řádně pohrozil pěstí.
1979 – Didier Pironi
Malý Francouz předvedl v Monaku způsob, který později noviny nazvaly „prací buldozeru“. Nejdřív si doslova odklidil z cesty Depaillera a poté se těsně dotáhl na Laudu, jehož brabham nebyl v ideální formě a vozy za sebou značně brzdil. Didier se rozhodl v Mirabeau dvojnásobného mistra „utáhnout na brzdy“, ale místo toho skončil za jeho krkem. Lauda poté pronesl svůj výrok, že „… Francouzi se snad učí předjíždět vzduchem“.
1980 – Derek Daly
Opět Tyrrell, ale tentokrát v rukou Ira Dereka Dalyho. „Byl jsem příliš rychlý“, znělo jeho jediné konstatování k hromadné nehodě v Saint Dévote, na které doplatili kromě něj ještě Jarier, Prost a Giacomelli. V tomto směru si ještě dost dalších pilotů mohlo gratulovat, že projeli kritickým místem bez újmy.
1982 – Alain Prost
Do cíle chyběla necelá tři kola a na trať se začal snášet lehký deštík. Neohroženě vedoucí Alain Prost se vyřítil z tunelu na nábřeží (tenkrát ještě šikana vypadala podstatně jinak) a jeho Renault se vzápětí změnil v kulečníkovou kouli. Francouzi se po závodě hodně zlobili na jeho vedení, že Grand Prix neukončilo o chvíli dříve (video horší kvality, nehoda kolem 9:45).
1985 – Nelson Piquet
Stačila chvilka nepozornosti a dva kohouti, kterým to v této sezóně příliš nejezdilo, předvedli ohnivou show za asistence snopu jisker. Tím, kdo stiskl tlačítko zkázy, byl Nelson Piquet, jehož brzdný manévr byl více než optimistický. Pak už to šlo ráz na ráz – náraz do Patreseho alfy, dvojí pirueta a práce pro odklízecí četu.
1986 – Patrick Tambay
Že lze s Formulí 1 absolvovat i salta podobná akrobatickému lyžování předvedl v Mirabeau Patrick Tambay. Jeho Haas-Lole ovšem notně pomohl Martin Brundle, kterému asi jeho karambol z loňského roku nestačil. Naštěstí pro všechny přítomné nedošlo k žádnému vážnému zranění.
1988 - Philippe Alliot
Předjíždění v Monaku je vždy záležitostí značně choulostivou a zejména zdolávání opozdilců o jedno či více kol je značně problematické. Mezi dva piloty v jednom kole, Alliota a Capelliho, se takto vklínil Riccardo Patrese. V Mirabeau se Ital s Francouzem nedohodl, ale Riccardův Williams navzdory kolizi nedoznal vážné úhony, takže mohl pokračovat a ještě dojel šestý.
1991 – Alex Caffi
O obrovském štěstí mohl hovořit Alex Caffi, který si zahrával se životem v sekci zatáček kolem bazénu. Jak je vidět, vůbec se mu nepodařilo zatočit do druhé zatáčky a doslova svůj arrows rozpůlil na dva kusy. Nejenže vůz nevzplanul, ale i pilot se z něj vyhrabal bez následků.
1992 – Ivan Capelli
Stáj Ferrari neprožívala v roce 1992 sezónu z nejlepších a italský pilot „Ivano“ Capelli k tomu přispěl hned několikrát. Vysněný rok ve Scuderii byl pro něj doslova utrpením a nakonec ho ani nedokončil. V Monaku názorně předvedl, jak docela maličká nepozornost stačí ke kuriózní nehodě.
2003 - Jenson Button
Pozdější mistr světa si vybral pro své nelichotivé představení stejné místo, jako před ním třeba Karl Wendlinger v roce 1994 (Rakušan skončil v nemocnici s otokem mozku a de facto jeho kariéra skončila, i když se ještě pokoušel o návrat) nebo Sergio Pérez v roce 2011. Výjezd z tunelu a brzdění před šikanou je jedno z nejkritičtějších míst na monacké trati. 
2004 – Michael Schumacher
Pokud budeme chtít vyhledat nějakou opravdu kuriózní nehodu, která rozhodně nebyla nebezpečná, ale znamenala plno zlé krve. Při jízdě za safety carem došlo k incidentu v tunelu mezi M. Schumacherem a Montoyou, jehož výsledkem bylo ulomené levé přední kolo Ferrari a poměrně dramatická mediální dohra po závodě.
2008 - Nico Rosberg
Podobně jako Caffi si počínal v roce 2008 i Nico Rosberg. Pasáž kolem bazénu zvaná S de la Piscine (mimochodem existující od roku 1973) se mu stala osudná při jeho působení v týmu Williams a syn mistra světa se z ní nejspíš dobře poučil, protože v letech 2013-2015 tu třikrát po sobě vyhrál.
2015 – Max Verstappen
Poslední nehodu má jistě většina z fanoušků Formule 1 v čerstvé paměti. Ambiciózní mladík Max Verstappen si takto vyšlápl na Romaina Grosjeana a v roce svého debutu opět rozdmýchal spoustu dohadů o oprávněnosti udělení licence takovému mladíkovi. O necelý rok později se asi leckdo drbal rozpačitě na hlavě…

[showstall]

Zatáčky Monte Carla: Slavná jména získaly od kostela i stánku s tabákem
Názvy zatáček jsou velice dobře známé každému fanouškovi, ale jestlipak víte, kde mají svůj původ? Které přežily od samotného počátku trati, jak vstoupila do oficiálního mistrovství vozů F1 v roce 1950 a která je v tomto směru "nejmladší"?

Pojďme tedy hezky postupně, od startovní rovinky. Hned první, problematická a kolizemi opředená Sainte Dévote je pojmenována podle kostela ze 17. století, který se nachází jen pár metrů za svodidly od zmíněné části trati, zmíněná patronka má v jeho průčelí svou sošku. Vlnité stoupání Beau Rivage (nebo též Beaurivage) je prosté označení "krásného břehu" - přeloženo pochopitelně z francouzštiny. I tady, ve zdánlivě bezproblémovém místě jsme byli svědky různých nehod, třeba v roce 1984 smutného konce Nigela Mansella, do té doby vedoucího pilota závodu. Další zatáčka Massenet se nachází před budovou místní opery, proto jí poskytl jméno francouzský skladatel Jules Émile Frédéric Massenet (1842-1912), který ovšem se závody neměl nic společného. Před zmíněnou budovou opery má svou bustu.
Poté projedeme před proslulým kasinem přes prostranství, kterému se říká Casino square - další vysvětlení není určitě nutné. Ve výše zmíněném článku jsme představili čtenářům několik nehod, z nichž se několik odehrálo v Mirabeau, tato zatáčka na konci klesání od kasina dostala jméno podle hotelu, stojícího nedaleko. Následující vracečka, mimochodem jedna z nejpomalejších zatáček celého šampionátu, je po dobu existence Grand Prix Monaka neměnná, zato názvů si užila až až. Původně zde stálo staré nádraží, takže odtud Nádražní nebo též Zatáčka u starého nádraží. Když byl v tomto místě vybudován hotel Loews, přeneslo se jeho jméno i na část okruhu. Protože i Loews byl přestavěn na Hotel International, říká se tomuto místu prostě The Hairpin.
Pojďme dál k Virage du Portier, kterou proslavil Ayrton Senna svou známou "nedbalostní" nehodu (1988); kupodivu nemá nic společného s přístavem, nýbrž jde o náboženský odkaz. Proženeme se tunelem na nábřeží, bezejmennou šikanou až k přístavu, kde nás čeká Tabáková (Virage du Tabac). Ta byla původně několik metrů dále, ale při rozšiřování přístavu se posunula na nově vzniklou plochu. Původně na její vnější straně stál stánek s potřebami pro kuřáky a novinami - obdoba naší PNS. Bazén se stal rovněž součástí rozšiřování přístavu, piloti kolem něj krouží od roku 1973.
Do výčtu nám chybí už jen La Rasasse, která se řadí do sféry gastronomické - trať se vine kolem stejnojmenného baru. Tu zase proslavil Michael Schumacher při své "fingované" nehodě v tréninku na závod v sezóně 2006. Poslední zatáčkou před nájezdem na cílovou rovinku vzdali pořadatelé čest zakladateli monacké Grand Prix Antony Noghèsovi (1890-1978). Předchůdcem těchto zatáček, ještě když měl monacký přístav původní podobu, byla zatáčka Gazômetre, dnes už neexistující, pro mnoho dávno zapomenutá a žijící pouze ve vzpomínkách dřívějších diváků Grand Prix Monaka.

[showstall]

po 2017

[showstall]

Historie závodu v Monaku
V ulicích monackého knížectví nedaleko Francie a Itálie se poprvé závodilo už v roce 1929. Tehdy vyhrál William Grover-Williams za volantem vozu Bugatti. Mezi vítěze se před válkou zapsali například Louis Chiron, Tazio Nuvolari, Achille Varzi, Luigi Fagioli, Rudolf Caracciola a Manfred von Brauchitsch. Po druhé světové válce se v Monte Carlu jelo poprvé v…