sezona 1964

[Nekolny Rostislav]

Velká Británie
V závodě Formule 2 v Reims se vážně zranil Peter Arundell, když se srazil s Richie Gintherem a byl katapultován z vozu. Arundell byl proto pro další závody nahrazen Mike Spencem, který s vozem Lotus nastoupil již do Velké ceny Velké Británie, která se přestěhovala na okruh Brands Hatch. Pole Position vybojoval Jim Clark, druhý byl Graham Hill a třetí Dan Gurney. Clark si svoje postavení po startu pohlídal, ale jezdci za ním si své pozice prohodili, takže na druhém místě jezdil Gurney a třetí G. Hill. Gurney měl problémy s autem a začal se propadat startovním polem dozadu, to umožnilo Surteesovi dostat se na třetí pozici. Čtvrtý jezdil Brabham, dokud nebyl zavolán do boxů ke kontrole svého vozu. Tím se na čtvrté místo dostal Lorenzo Bandini, ale Brabham ho nakonec dohnal a vzal si své čtvrté místo zpět. Třetí skončil John Surtees s Ferrari, druhý Graham Hill s BRM a vítězství vybojoval Jim Clark s Lotusem.

[Nekolny Rostislav]

V sobotním tréninku na Velkou cenu Německa na okruhu Nürburgring havaroval nizozemský šlechtic Carel Godin de Beaufort a den poté zemřel. De Beaufort vstoupil do Formule 1 ve Velké ceně Německa v roce 1957 a získal jen čtyři mistrovské body. Zpočátku jeho kariéry byl považován za "pojízdnou šikanu" a nebezpečí pro ostatní jezdce na trati. Z aristokratického rozmaru řídil často svůj vůz bos. Osudnou sobotu 2. srpna 1964, před startem tréninku, se procházel po paddocu s parukou Beatles a bavil diváky a kolegy. Poté usedl do svého jasně oranžového Porsche a vyjel na trať. V pátém kole v zatáčce Bergwerk náhle jeho vůz vybočil z trati a de Beaufort byl katapultován z vozu přímo do stromu. Utrpěl rozsáhlá poranění hlavy, hrudníku a nohou. Záchranáři ho ihned transportovali do blízké nemocnice a odtamtud byl převezen na neurologické centrum do Kolína nad Rýnem. Beaufortův osobní lékař okamžitě odletěl do Německa za ním a až do nedělního večera bojoval o jeho život. Ve 22:30 byl Carl Godin de Beaufort prohlášen za mrtvého, ale veřejnost se o jeho smrti dozvěděla až následující den a dokonce jsou záznamy, že zemřel až tři dny po havárii.

[Nekolny Rostislav]

Německo
Kvalifikaci na Velkou cenu Německa ovládl John Surtees a postavil se na první místo na startu. Druhý byl Jim Clark a třetí Dan Gurney. Po startu se do čela protlačil Lorenzo Bandini, ze čtvrtého místa, následován Clarkem, Gurneyem a Surteesem. Surtees se ale brzy dostal do vedení a Clark musel v osmém kole odstoupit pro poruchu motoru. Surtees si své vedení pohlídal a poprvé v sezóně zvítězil. Druhé místo vybojoval Graham Hill a třetí skončil Lorenzo Bandini. V tomto závodě debutoval se svým vozem RA271 tým Honda, ale závod se jejich jezdci Ronnie Bucknumovi nepovedl. Ve dvanáctém kole havaroval a musel ze závodu odstoupit.

[Nekolny Rostislav]

Rakousko
Poprvé se v historii Formule 1 konala v roce 1964 Velká cena Rakouska, která se jela na letišti Zeltweg. Jezdci si sice stěžovali, že trať je příliš hrbolatá, přesto se tato Velká cena odehrála. V kvalifikaci byl nejrychlejší Graham Hill, druhý byl John Surtees a třetí Jim Clark. Start se nejlépe povedl Danu Gurneymu, ale ve druhém kole ho předjel Surtees. V šestém kole odstoupil Graham Hill pro problémy s elektrikou. Surtees také musel odstoupit, když měl problémy se zavěšením kol. První jezdil Gurney a na druhé místo se dostal Clark před Bandiniho. Ve čtyřicátém prvním kole odstoupil Clark se zlomenou hnací hřídelí a ve čtyřicátém osmém kole odstoupil Dan Gurney s problémem zavěšení kol. Do čela se tak dostal Lorenzo Bandini s Ferrari a vedení uhájil až do cíle. Druhý skončil Richie Ginther s BRM a třetí byl Bob Anderson s Brabhamem.

[Nekolny Rostislav]

Itálie
Dalším závodem byla Velká cena Itálie pořádaná na okruhu v Monze. K radosti domácího publika se na Pole Position postavil John Surtees s Ferrari, druhý byl Dan Gurney s Brabhamem a třetí Graham Hill s BRM. Na startu zůstal stát Graham Hill, protože mu prokluzovala spojka a do závodu nakonec neodstartoval. Naproti tomu nejlepší start předvedl Bruce McLaren, který se do čela protáhl z pátého místa. Druhý byl Gurney a třetí Surtees. Ve dvacátém devátém kole odstoupil Jim Clark pro poruchu motoru. Surtees se dostal do vedení a v závodě zvítězil o více než minutu před druhým Brucem McLarenem. Třetí skončil Lorenzo Bandini.

[Nekolny Rostislav]

Na poslední dvě Velké ceny putovali jezdci a týmy za moře. Tam málem nedorazil tým Ferrari. Enzo Ferrari se pohádal s představiteli Italského autoklubu kvůli neschválené homologaci vozu pro vytrvalostní závody. Vystoupil z tohoto autoklubu a odmítl nasazovat v zahraničí své vozy v tradiční italské červené barvě. Nechtěl proto poslat svůj tým Formule 1 na poslední zámořské Velké ceny. Nakonec se nechal obměkčit, ale tým nastoupil v americké bílo-modré kombinaci, pod přihláškou dovozce vozů Ferrari Luigiho Chinettiho, s názvem NART. V historii Formule 1 je toto jediný případ, kdy na vozech Ferrari nebyla rudá barva.

[Nekolny Rostislav]

USA
Jako první zámořská Velká cena se jela Velká cena Spojených Států na okruhu Watkins Glen. John Surtees se předešlým vítězstvím dotáhl v šampionátu na čtyři body za Graham Hilla a na dva body za Jima Clarka, a tím byl šampionát pro tyto tři jezdce otevřený. Jim Clark byl nejrychlejší v kvalifikaci, vedle něj se na start postavil John Surtees, třetí byl Dan Gurney a Graham Hill stál na čtvrtém místě. Surtees šel po startu ihned do vedení a na druhé místo se nečekaně prodral Mike Spence z šestého místa. Třetí jel Clark a čtvrtý G. Hill. V pátém kole se G. Hillovi podařilo předjet Clarka a poté i Spence a dostal se tak na druhé místo. Clark se ale nesmířil se čtvrtým místem, a tak chvíli poté předjel svého kolegu Spence a podařilo se mu také dostat na druhé místo před G. Hilla. Ve třináctém kole se dokonce dostal do vedení, které si udržel až do čtyřicátého kola, kdy začal mít problémy se vstřikováním paliva a zastavil v boxech. Tým Lotus se rozhodl zavolat do boxů i Spenceho a Clark usedl do jeho vozu. Body získat nemohl, protože bylo zakázáno se ve vozech střídat, ale mohl alespoň sebrat body svým soupeřům, kdyby se mu podařilo dojet na předních místech. Jeho snahu dotáhnout se na špičku překazilo palivové čerpadlo, a tak musel ve stém třetím kole definitivně odstoupit. Grahamu Hillovi se podařilo předjet Surteese a ve Velké ceně USA zvítězil. Druhý dojel John Surtees a třetí Jo Siffert.

[Nekolny Rostislav]

Před posledním závodem v Mexiku mohli na titul pomýšlet tři jezdci. Jejich šance byly však různé. Vedoucí jezdec Graham Hill měl třicet devět bodů. Kvůli pravidlu započítávaných šesti nejlepších výsledků se mu již škrtaly dva body z Belgie. Bez škrtů by měl čtyřicet jedna bodů a byl by mistrem světa. Znamená to ovšem, že se mu budou z Mexika započítávat pouze stupně vítězů a škrtat tři body z Nizozemí. Druhý byl prozatím John Surtees se třiceti čtyřmi body. Pokud chtěl pomýšlet na titul, musel vyhrát nebo být druhý, ale pouze vítězství by mu zajistilo titul bez ohledu na umístění ostatních. Nejhůře na tom byl Jim Clark, který měl třicet bodů a pouze v případě vítězství by mohl pomýšlet na titul, ovšem za předpokladu, že G. Hill nedojede na stupních vítězů a Surtees nebude za ním na druhém místě.

[Nekolny Rostislav]

Mexiko
Velká cena Mexika se konala 25. října na okruhu u Mexico City. Clark se naděje na titul nevzdával a zvítězil v kvalifikaci. Druhý byl Dan Gurney a třetí Lorenzo Bandini. Surtees stál na čtvrtém místě a Graham Hill až na šesté pozici. Clark vyrazil po startu do čela, G. Hill klesl na desáté místo a Surtees dokonce až na třinácté místo, protože měl problémy se zapalováním. Surteesovo Ferrari se ale zázračně samo uzdravilo, a tak mohl John nasadit ke stíhací jízdě. Ve dvanáctém kole se Graham Hill dostal na třetí pozici, což mu zaručovalo náskok v šampionátu před Clarkem, který by tím nemohl získat titul, ale byl tady ještě Surtees, který se tlačil závodním polem stále výš. Graham Hill se střetl s Bandinim a oba udělali hodiny. Zatímco Bandini mohl pokračovat dál, G. Hill musel do boxů na opravu. Tím se mohl rozloučit se ziskem vítězství v závodě a hladkou cestou k titulu. Musel se tak spoléhat na selhání soupeřů. Tohoto incidentu využil Surtees, který se dostal již na třetí místo. Pokud by ale Clark zvítězil, Surtees by titul nezískal. Sedm kol před cílem začal z Clarkova Lotusu unikat olej a v posledním kole motor úplně zadřel. Gurneymu tím spadlo vítězství ve Velké ceně Mexika do klína. Druhý byl tou dobou Bandini a třetí Surtees, jenže to Surteesovi k zisku titulu nestačilo. Všichni zúčastnění si toho byli dobře vědomi, a tak přišla na řadu týmová režie Ferrari. Bandini dostal z boxů pokyn, aby zpomalil a nechal svého kolegu Surteese dojet do cíle na druhém místě, což také udělal a sám skončil třetí. Surtees dojel druhý a získal titul mistra světa Formule 1 o jeden bod před Grahamem Hillem. Pohár konstruktérů získalo Ferrari.
Mistrem světa se nestal vítěz největšího počtu závodů, kterým byl Jim Clark, ani Graham Hill, který nasbíral celkově nejvíce bodů, ale John Surtees , který za celou sezónu ani jednou nevedl průběžné pořadí šampionátu a mistrem světa se stal až v posledním kole posledního závodu.