Dělili se o vůz v roce 1952

[showstall]

Ve formuli 1 do roku 1958 platilo pravidlo, kdy se jezdci mohli střídat ve voze během Velké ceny. Pokud vůz řízený dvěma, nebo třemi jezdci získal body, jezdci se o ně dělili. Bez ohledu na to, kdo kolik kol absolvoval, podmínkou bylo odjet dostatečný počet kilometrů. Od roku 1958 jsou body pouze pro jezdce, který odjede závod celý. Délka závodu se zkrátila na 300 km a jako palivo byl zaveden letecký benzín.

Bodový systém v letech 1950 až 1959 byl (8-6-4-3-2) a 1 bod za nejrychlejší kolo. Nejrychlejší kolo se také dělilo mezi jezdce, pokud zajeli identický čas. Kuriozitou byla GP Velké Británie 1954, kdy čas 1:50 zajelo celkem sedm jezdců. Dělili si tedy sedminu bodu – 0,14.

[showstall]

Ferrari zahájilo nový ročník ve Švýcarsku 1952 na trati Bremgarten opět vítězně. Bylo jediným týmem, ve kterém se jezdec vyměnil. Giuseppe Farina byl donucen v 16 kole odstavit svoje Ferrari (st.č.28) pro poruchu magneta. Převzal vůz od Andre Simona, který odkroužil 22 kol. Nakonec ve 29 kole Farina odstavil další Ferrari s poruchou magneta. Ascari se pokoušel o závod v Indianalipolis.

č.,jezdec,nár.,tým,podvozek,motor,pneu.

32,Andre Simon,FRA,Scuderia Ferrari,Ferrari 500,Ferrari 500 L4 - 2.0c,Pirelli
32,Giuseppe Farina,ITA,Scuderia Ferrari,Ferrari 500,Ferrari 500 L4 - 2.0c,Pirelli

[showstall]

V Indianapolis 1952 k žádnému střídání nedošlo. Jezdci týmu Pat Clancy, Bob Sweikert a Bill Cantrell na voze Ewing (st.č.52) Offenhauser L4 - 4.5c s pneumatikami Firestone se do závodu nekvalifikovali. Ascariho Ferrari (st.č.12) ve 40 kole odstoupilo pro poruchu kola. Walt Faulkner se pokoušel kvalifikovat s vozy Pankratz a Ferrari, ale neúspěšně.

[showstall]

V Belgii 1952 startovalo 22 jezdců, 15 bylo klasifikováno a nikdo se o vůz nedělil.

[showstall]

Francie 1952 byla svědkem dvojího střídání a další čtyři jezdci zde byli v roli třetích jezdců. Švýcaři Peter Hirt a Rudi Fischer v týmu Ecurie Espadon byli určení ke střídání, a tak se oba podělili o 66 kol rovným dílem. Třetího jezdce jim měl dělat Rudolf Schoeller. Druhými střídači byli Švýcar Toulo de Graffenried a Harry Schell ze Spojených států amerických. Harry odstavil svoje Maserati (st.č.18) v 7 kole pro poruchu převodovky, ve 21 kole převzal Graffenriedovo, ale po 14 kolech ho odstavil s poruchou brzd. Scuderia Ferrari měla vůz (st.č.12) pro Piero Taruffiho a Luigi Villoresiho, ale ten se zranil. Escuderia Bandeirantes připravilo Maserati pro Philippe Etancelina a Eitel Cantoniho, ale Cantoni do GP nezasáhl. Chico Landi s Maserati (st.č.30) se nepředstavil, a tak jeho číslo bylo uděleno Trintignantovi. V roli třetích jezdců se představili ještě Vittorio Marzotto (st.č.38) a Sergio Sighinolfi (st.č.40) v týmu Scuderia Marzotto s Ferrari 166, v týmu AHM Bryde (st.č.42) Reg Parnell čekal na Hawthornův Cooper.

č.,jezdec,nár.,tým,podvozek,motor,pneu.

8,Rudi Fischer,SWI,Ecurie Espadon,Ferrari 212,Ferrari 125 V12 - 1.5c,Pirelli
8,Peter Hirt,SWI,Ecurie Espadon,Ferrari 212,Ferrari 125 V12 - 1.5c,Pirelli

14,Toulo de Graffenried,SWI,Enrico Platé,Maserati 4CLT,Maserati Plate L4 - 2.0c,Pirelli
14,Harry Schell,USA,Enrico Platé,Maserati 4CLT,Maserati Plate L4 - 2.0c,Pirelli

[showstall]

Velká Británie 1952 představila široké pole jezdů. Jejich počet se vyšplhal na číslo 34, přesto žádný z nich nepoužil auto jiného pilota. Pouze domácí jezdec Bobbie Baird byl v roli třetího jezdce v týmu G Caprara, ale Roy Salvadori své Ferrari 500 nepůjčil.

[showstall]

GP Německa 1952 otevřela třetí desítku závodů královské disciplíny. Počet jezdců opět dosáhl na číslo 34, ale do závodu zasáhlo jen třicet z nich. Felice Bonetto byl diskvalifikovaný pro ulitý start. Ke střídání zde taky nedošlo, zajímavostí byly startovní čísla od 101 - 136.

[showstall]

Následující Velká cena Holandska 1952 přinesla jedno dělení o vůz. V 7 kole odstavil domácí jezdec, ve své jediné GP, Jan Flinterman své Maserati (st.č.20) pro závadu motoru. Nahradil svého kolegu Chico Landiho, který dokončil 43 kol. Na Flintermana čekalo ještě dalších 40 kol, aby dokončil na devátém místě se ztrátou 7 kol. Tým Escuderia Bandeirantes kromě zmíněných měl na startu ještě Maserati (st.č.18), které řídil Gino Bianco a jeho náhradníkem byl Eitel Cantoni. Ten do závodu nezasáhl, stejně jako další náhradníci Johnny Claes na Simca Gordini a Louis Rosier s Ferrari.

č.,jezdec,nár.,tým,podvozek,motor,pneu.

16,Chico Landi,BRA,Escuderia Bandeirantes,Maserati A6GCM,Maserati A6 L6 - 2.0c,Pirelli
16,Jan Flinterman,HOL,Escuderia Bandeirantes,Maserati A6GCM,Maserati A6 L6 - 2.0c,Pirelli

[showstall]

Posledním závodem roku byla Velká cena Itálie 1952. Na startu se sešlo 35 jezdců, proto byla nutná kvalifikace, kterou prošlo pouze 24 pilotů. Nikdo nesdílel vůz s dalším jezdcem, pouze soukromý jezdec Piero Dusio na Cisitalia D46 s motorem BPM L4 2.0c a pneumatikami Pirelli měl za náhradníka syna Carla. Oba jsou ve statistikách bez startu ve Velké ceně, protože jejich Cisitalii zradila ojnice už v kvalifikaci.

[showstall]

Statistika v roce 1952

Ke střídání došlo ve třech GP a celkový počet střídaných vozů v roce 1952 je 4

st. č.
8 - 1x
14 - 1x
16 - 1x
32 - 1x
------------------------------------------------------
jezdci
Andre Simon - 1x
Giuseppe Farina - 1x
Rudi Fischer - 1x
Peter Hirt - 1x
Toulo de Graffenried - 1x
Harry Schell - 1x
Chico Landi - 1x
Jan Flinterman - 1x
------------------------------------------------------
národ
FRA - 1x
ITA - 1x
SWI - 3x
USA - 1x
BRA - 1x
HOL - 1x
------------------------------------------------------
tým
Scuderia Ferrari - 1x
Ecurie Espadon - 1x
Enrico Platé - 1x
Escuderia Bandeirantes - 1x
------------------------------------------------------
podvozek
Ferrari 500 - 1x
Ferrari 212 - 1x
Maserati 4CLT - 1x
Maserati A6GCM - 1x
bez označení
Ferrari - 2x
Maserati - 2x
------------------------------------------------------
motor
Ferrari 500 L4 - 2.0c - 1x
Ferrari 125 V12 - 1.5c - 1x
Maserati Plate L4 - 2.0c - 1x
Maserati A6 L6 - 2.0c - 1x
bez označení
Ferrari - 2x
Maserati - 2x
------------------------------------------------------
pneu.
Pirelli - 4x

[showstall]

[showstall]

1952 - 4 vozy / 3 GP
0x pódium
rozdáno celkem 0 bodů

jezdci obsadili:
1x - 9.místo
1x - 11.místo

2x - nedokončeno

[showstall]

1950-1957 - 102 vozů / 41 GP
19x pódium
1950-(1x), 1951-(4x), 1952-(0x), 1953-(2x), 1954-(2x), 1955-(4x), 1956-(5x), 1957-(1x)

pódium pro jezdce - (38x), jezdců na pódiu - (23x)

Tony Bettenhausen - (1x), Dorino Serafini - (1x), Alberto Ascari - (2x), Jack McGrath - (1x), Manny Ayulo - (1x), Luigi Fagioli - (1x), Juan Manuel Fangio - (4x), Jose Froilan Gonzalez - (5x), Felice Bonetto - (2x), Giuseppe Farina - (2x), Sam Hanks - (1x), Duane Carter - (1x), Paul Russo - (1x), Mike Hawthorn - (1x), Umberto Maglioli - (2x), Maurice Trintignant - (1x), Stirling Moss - (2x), Jean Behra - (1x), Cesare Perdisa - (2x), Luigi Musso - (1x), Peter Collins - (3x), Alfonsdo de Portago - (1x), Tony Brooks - (1x),

pódium pro vozy - (19x), vozů na pódiu - (5x)

Ferrari - (10x), Kurtis Kraft - (3x), Alfa Romeo - (2x), Maserati - (3x), Vanwall - (1x)

body - (148,49) z toho 8 za nejrychlejší kolo
1950 - (10), 1951 - (22+2), 1952 - (0), 1953 - (14+1), 1954 - (16+1), 1955 - (26,99), 1956 - (36,5+3), 1957 - (15+1)

39 jezdců dokázalo bodovat při dělení se o vůz
15 jezdců získalo body ve více než jednom závodě - rekord (7x) bodoval Gonzalez
15,5 bodu - rekord Gonzalez
5 z nich dokázalo získat i bod za nejrychlejší kolo (Fangio - 3x, Moss - 2x, Ascari, Gonzalez, Farina - 1x)
vozy - pohár konstruktérů se bodoval až od roku 1958, kdy už se nebodovalo dělení ve voze

102x - se jezdci vystřídali
81x - se jezdci umístili v MS
21x - jezdci nebyli klasifikováni