Nakajima Kazuki (1985)
Re: Nakajima Kazuki (1985)
Deset současných hvězd, které se neprosadily ve Formuli 1
Japonce jsme mezi elitou mohli vidět v sezonách 2007-2009. Svou premiéru si odbyl v závěrečném závodě sezony 2007 v Brazílii, kdy se jím Williams rozhodl nahradit Rakušana Alexandera Wurze, který se tehdy poměrně překvapivě rozhodl ukončit kariéru ve Formuli 1 ještě před koncem sezony. Nakajima na sebe upozornil již při své premiéře, nicméně bohužel ne svým výkonem, ale sražením jednoho z mechaniků při zastávce v boxech. Do cíle dojel desátý. Williams se přesto rozhodl, že dá Nakajimovi příležitost i v další sezoně a angažoval jej jako nového týmového kolegu Nica Rosberga. Ihned na úvod sezony v Austrálii si připsal tři body za šestou pozici. Další body získal Nakajima v Barceloně(7.), Monte Carlu(7.), na Silverstonu(8.) a poslední bod sezony si Nakajima vyjel při premiérové Velké ceně Singapuru. Sezonu zakončil s devíti body na patnáctém místě. Sezona 2009 se mu ovšem nepovedla ani trochu. Ani v jednom ze sedmnácti závodů totiž Nakajima nedokázal bodovat. Jeho nejlepším výsledkem byla pouze devátá příčka v Maďarsku a v Singapuru. Ve srovnání s Nicem Rosbergem, který obsadil sedmou pozici s 34,5 body, šlo o veliký propadák a Frank Williams si japonského závodníka pro sezonu 2010 již neponechal. V roce 2010 se Nakajima vrátil zpět do své domoviny, v žádném závodě se ale neukázal. Působil pouze jako testovací jezdec pro tým Formule Nippon Petronas Team TOM´S. Pro sezonu 2011 jej tým povýšil do pozice závodního jezdce a jak se později ukázalo, šlo o dobrou volbu. Bývalý pilot Formule 1 totiž zvítězil v závodě na okruhu Autopolis a v šampionátu skončil na druhé pozici hned za svým týmovým kolegou André Lottererem. Právě s Němcem také tvořil posádku v šampionátu Super GT. Německo-japonské duo se umístilo na osmé pozici. Rok 2012 se Kazukimu vydařil ještě lépe. Ve Formuli Nippon tentokrát vyhrál ve dvou závodech(pokaždé na okruhu v Suzuce) a s tříbodovým náskokem se stal šampionem série. V sérii Super GT tentokrát obsadil sedmou pozici. Jeho spolujezdec byl tentokrát ve většině závodu Loic Duval. V jednom ze závodů s ním utvořil posádku Richard Lyons. Kromě závodění v těchto dvou japonských šampionátech absolvoval rovněž tři závody včetně legendárního závodu 24 hodin Le Mans v barvách Toyoty, kde doplnil v posádce Nicolase Lapierreho a Alexandera Wurze, kterého pět let předtím nahradil u Williamsu. Zatímco do cíle legendárního závodu na okruhu La Sarthe se posádce dojet nepodařilo, v Silverstone skončila na druhé pozici a na japonském okruhu Fuji dokonce triumfovala. Nakajima se umístil na celkové třinácté příčce. Pro sezonu 2013 se Formule Nippon přetransformovala v Super Formuli. Nakajima stejně jako v předchozí sezoně zvítězil ve dvou podnicích, tentokrát ovšem titul obhájit nedokázal a v konečném pořadí mu patřila čtvrté pozice. V tomto ročníku byl rovněž úspěšný v Super GT, kde spolu Jamesem Rossiterem dvakrát zvítězili a celkově se umístili na třetí příčce. Po třech účastích v sezoně 2012 se roku 2013 zúčastnil čtveřice závodů WEC. Spolu s Alexanderem Wurzem a Nicolasem Lapierrem znovu dokázali zvítězit ve Fuji. V Le Mans se umístili těsně pod pódiem na čtvrtém místě. V celkovém pořadí si Nakajima o jednu pozici polepšil a umístil se na dvanácté pozici. V roce 2014 Nakajima triumfoval v Super Formuli opět ve dvou závodech a po dvou letech se opět vrátil na trůn šampionátu. Dařilo se mu také v Super GT, kde zvítězil spolu s Jamesem Rossiterem rovněž ve dvou případech a celkově obsadil pátou příčku. Nebýt absence ve dvou závodech, umístil by se spolu se svým britským spolujezdcem třetí. Ve WEC tentokrát po boku Alexandera Wurze a Stephana Sarrazina, který se prohodil s Lapierrem v posádkách japonské automobilky, absolvoval pět závodů, přičemž ve čtyřech z nich vystoupil na pódium a obsadil celkovou osmou pozici. V sezoně 2015 se již Nakajima rozhodl neúčastnit Super GT a svoje závodění v roce 2015 rozdělil mezi Super Formuli a WEC, kde tentokrát chyběl pouze v jednom závodě. V japonské sérii znovu patřil mezi elitu, třetí titul mu ovšem o šest bodů unikl a musel se spokojit s titulem vicemistra. Ve WEC to ale bylo již o něco horší, neboť Toyota v této sezoně zaostávala za svými konkurenty Audi a Porsche. Nakajima byl pro tuto sezonu přesunut do posádky k šampionům z roku 2014 Sebastienu Buemimu a Anthonymu Davidsonovi. Švýcarsko-britsko-japonské trio vystoupilo na pódium pouze jednou v úvodním závodě na Silverstone. Celkově skončil Nakajima sedmý. Rok 2016 se mu příliš nevydařil. V Super Formuli skončil bez jediného vítězství na šestém místě a sezona ve WEC se podobala té loňské, když spolu s Buemim a Davidsonem získal znovu jen jedno pódiové umístění a celkově skončili na osmé příčce. V tomto ročníku si navíc posádka vybrala obří smůlu v závodě 24 hodin Le Mans, kde měla na dosah historicky první vítězství pro Toyotu, ale pět minut před koncem posádka z první pozice odstoupila kvůli technickým problémům. V loňské sezoně dokázal zvítězit hned v úvodním klání Super Formule v Suzuce, tuto formu si ovšem do dalších závodů přenést nedokázal, když v dalších závodech dojel na stupních vítězů jen jednou a celkově obsadil pátou pozici. Ve WEC to ovšem byla úplně jiná písnička. Toyota opět disponovala konkurenceschopným vozem a posádka Buemi-Davidson-Nakajima získala pět vítězství a titul vicemistra. Nakajima se loni také po třech letech vrátil do šampionátu Super GT, kde opět utvořil posádku s Jamesem Rossiterem, se kterým dokázal triumfovat v Autopolisu. V šampionátu skončil na šestém místě. Třiatřicetiletý závodník bude i v letošní sezoně působit v Super Formuli a ve WEC.
Japonce jsme mezi elitou mohli vidět v sezonách 2007-2009. Svou premiéru si odbyl v závěrečném závodě sezony 2007 v Brazílii, kdy se jím Williams rozhodl nahradit Rakušana Alexandera Wurze, který se tehdy poměrně překvapivě rozhodl ukončit kariéru ve Formuli 1 ještě před koncem sezony. Nakajima na sebe upozornil již při své premiéře, nicméně bohužel ne svým výkonem, ale sražením jednoho z mechaniků při zastávce v boxech. Do cíle dojel desátý. Williams se přesto rozhodl, že dá Nakajimovi příležitost i v další sezoně a angažoval jej jako nového týmového kolegu Nica Rosberga. Ihned na úvod sezony v Austrálii si připsal tři body za šestou pozici. Další body získal Nakajima v Barceloně(7.), Monte Carlu(7.), na Silverstonu(8.) a poslední bod sezony si Nakajima vyjel při premiérové Velké ceně Singapuru. Sezonu zakončil s devíti body na patnáctém místě. Sezona 2009 se mu ovšem nepovedla ani trochu. Ani v jednom ze sedmnácti závodů totiž Nakajima nedokázal bodovat. Jeho nejlepším výsledkem byla pouze devátá příčka v Maďarsku a v Singapuru. Ve srovnání s Nicem Rosbergem, který obsadil sedmou pozici s 34,5 body, šlo o veliký propadák a Frank Williams si japonského závodníka pro sezonu 2010 již neponechal. V roce 2010 se Nakajima vrátil zpět do své domoviny, v žádném závodě se ale neukázal. Působil pouze jako testovací jezdec pro tým Formule Nippon Petronas Team TOM´S. Pro sezonu 2011 jej tým povýšil do pozice závodního jezdce a jak se později ukázalo, šlo o dobrou volbu. Bývalý pilot Formule 1 totiž zvítězil v závodě na okruhu Autopolis a v šampionátu skončil na druhé pozici hned za svým týmovým kolegou André Lottererem. Právě s Němcem také tvořil posádku v šampionátu Super GT. Německo-japonské duo se umístilo na osmé pozici. Rok 2012 se Kazukimu vydařil ještě lépe. Ve Formuli Nippon tentokrát vyhrál ve dvou závodech(pokaždé na okruhu v Suzuce) a s tříbodovým náskokem se stal šampionem série. V sérii Super GT tentokrát obsadil sedmou pozici. Jeho spolujezdec byl tentokrát ve většině závodu Loic Duval. V jednom ze závodů s ním utvořil posádku Richard Lyons. Kromě závodění v těchto dvou japonských šampionátech absolvoval rovněž tři závody včetně legendárního závodu 24 hodin Le Mans v barvách Toyoty, kde doplnil v posádce Nicolase Lapierreho a Alexandera Wurze, kterého pět let předtím nahradil u Williamsu. Zatímco do cíle legendárního závodu na okruhu La Sarthe se posádce dojet nepodařilo, v Silverstone skončila na druhé pozici a na japonském okruhu Fuji dokonce triumfovala. Nakajima se umístil na celkové třinácté příčce. Pro sezonu 2013 se Formule Nippon přetransformovala v Super Formuli. Nakajima stejně jako v předchozí sezoně zvítězil ve dvou podnicích, tentokrát ovšem titul obhájit nedokázal a v konečném pořadí mu patřila čtvrté pozice. V tomto ročníku byl rovněž úspěšný v Super GT, kde spolu Jamesem Rossiterem dvakrát zvítězili a celkově se umístili na třetí příčce. Po třech účastích v sezoně 2012 se roku 2013 zúčastnil čtveřice závodů WEC. Spolu s Alexanderem Wurzem a Nicolasem Lapierrem znovu dokázali zvítězit ve Fuji. V Le Mans se umístili těsně pod pódiem na čtvrtém místě. V celkovém pořadí si Nakajima o jednu pozici polepšil a umístil se na dvanácté pozici. V roce 2014 Nakajima triumfoval v Super Formuli opět ve dvou závodech a po dvou letech se opět vrátil na trůn šampionátu. Dařilo se mu také v Super GT, kde zvítězil spolu s Jamesem Rossiterem rovněž ve dvou případech a celkově obsadil pátou příčku. Nebýt absence ve dvou závodech, umístil by se spolu se svým britským spolujezdcem třetí. Ve WEC tentokrát po boku Alexandera Wurze a Stephana Sarrazina, který se prohodil s Lapierrem v posádkách japonské automobilky, absolvoval pět závodů, přičemž ve čtyřech z nich vystoupil na pódium a obsadil celkovou osmou pozici. V sezoně 2015 se již Nakajima rozhodl neúčastnit Super GT a svoje závodění v roce 2015 rozdělil mezi Super Formuli a WEC, kde tentokrát chyběl pouze v jednom závodě. V japonské sérii znovu patřil mezi elitu, třetí titul mu ovšem o šest bodů unikl a musel se spokojit s titulem vicemistra. Ve WEC to ale bylo již o něco horší, neboť Toyota v této sezoně zaostávala za svými konkurenty Audi a Porsche. Nakajima byl pro tuto sezonu přesunut do posádky k šampionům z roku 2014 Sebastienu Buemimu a Anthonymu Davidsonovi. Švýcarsko-britsko-japonské trio vystoupilo na pódium pouze jednou v úvodním závodě na Silverstone. Celkově skončil Nakajima sedmý. Rok 2016 se mu příliš nevydařil. V Super Formuli skončil bez jediného vítězství na šestém místě a sezona ve WEC se podobala té loňské, když spolu s Buemim a Davidsonem získal znovu jen jedno pódiové umístění a celkově skončili na osmé příčce. V tomto ročníku si navíc posádka vybrala obří smůlu v závodě 24 hodin Le Mans, kde měla na dosah historicky první vítězství pro Toyotu, ale pět minut před koncem posádka z první pozice odstoupila kvůli technickým problémům. V loňské sezoně dokázal zvítězit hned v úvodním klání Super Formule v Suzuce, tuto formu si ovšem do dalších závodů přenést nedokázal, když v dalších závodech dojel na stupních vítězů jen jednou a celkově obsadil pátou pozici. Ve WEC to ovšem byla úplně jiná písnička. Toyota opět disponovala konkurenceschopným vozem a posádka Buemi-Davidson-Nakajima získala pět vítězství a titul vicemistra. Nakajima se loni také po třech letech vrátil do šampionátu Super GT, kde opět utvořil posádku s Jamesem Rossiterem, se kterým dokázal triumfovat v Autopolisu. V šampionátu skončil na šestém místě. Třiatřicetiletý závodník bude i v letošní sezoně působit v Super Formuli a ve WEC.
- Nekolny Rostislav
- 70 vítězství
- Příspěvky: 64780
- Registrován: 27 lis 2008, 21:25
- Bydliště: HAVÍŘOV
- Kontaktovat uživatele:
Kdo je online
Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 hosti