Grassi Lucas Di (1984)

[alfa]

Deset současných hvězd, které se neprosadily ve Formuli 1

Lucas Di Grassi působil ve Formuli 1 pouze jednu sezonu. Vicemistr GP2 z roku 2007 závodil v roce 2010 pro tehdy nový tým Virgin po boku Tima Glocka. Právě ten jej v boji o titul šampiona GP2 v roce 2007 porazil. Vzhledem k tomu, že Virgin stejně jako další dvě nováčkovské stáje této sezony Lotus a HRT disponoval velmi nekonkurenceschopným vozem, Di Grassi neměl příležitost ukázat celý svůj talent a bohužel asi nejvíce na sebe upozornil při VC Japonska, kdy havaroval při nájezdu na startovní rošt. Nejlepšího výsledku dosáhl v Malajsii, kde skončil čtrnáctý. Přestože se v šampionátu umístil na 24. pozici o jedno místo lépe než jeho týmový kolega Timo Glock, pro sezonu 2011 ho nahradil Jerome D´Ambrosio a Di Grassi se přesunul na pozici testovacího jezdce Pirelli. K závodění se vrátil až v roce 2012. V té se zúčastnil v barvách Audi jednoho závodu WEC a mimo jiné se představil také ve V8 Supercars nebo v závodě 24 hodin Nürburgring. V roce 2013 jsme jej opět mohli vidět ve WEC, kde se tentokrát představil dvakrát a v závodě 24 hodin Le Mans skončil spolu s Oliverem Jarvisem a Marcem Geném na třetí pozici. Zúčastnil se také jednoho závodu American Le Mans Series. V sezoně 2014 se opět zúčastnil dvou závodů WEC a znovu vystoupil na pódium v Le Mans. Tentokrát závodil v posádce s Marcem Geném, který nahrazoval zraněného Loica Duvala a také s legendárním Tomem Kristensenem. Trojice dovezla vůz na druhé pozici. Krom toho si odskočil také do své domoviny, kde absolvoval úvodní podnik sezony Stock Cars. V tomto roce jsme Di Grassiho viděli závodit rovněž ve Formule E, jejíž historicky první sezona v tomto roce začala. Di Grassi se stal v čínském Pekingu historicky prvního závodu tohoto šampionátu a o titul bojoval až do posledního závodu. Nakonec v této bitvě podlehl svému krajanovi Nelsonu Piquetovi Jr. se Sebastienem Buemim a obsadil tak třetí pozici. V ročníku 2015 se již zúčastnil kompletní sezony WEC, ve které obsadil spolu s Loicem Duvalem a Oliverem Jarvisem čtvrtou pozici. Na stejném místě dojeli i do cíle závodu 24 hodin Le Mans. I v tomto roce jsme jej mohli vidět v úvodním podniku série Stock Cars. Ve druhé sezoně Formule E 2015-2016 byl stejně jako v té první horkým favoritem na titul, o který opět bojoval až do posledního závodu se Sebastienem Buemim, ve kterém navíc došlo ke vzájemné kolizi mezi těmito dvěma soupeři hned po startu. Vzhledem k tomu, že oba měli v tu chvíli na svém kontě stejný počet bodů, pokračovali v závodě ve druhém voze a usilovali o dva body za nejrychlejší kolo, neboť na bodovaných pozicích se již kvůli velké ztrátě umístit nemohli. Nejrychlejší kolo zajel nakonec Buemi a porazil tak Di Grassiho kuriozním způsobem. V sezoně 2016 se posádka Di Grassi-Jarvis-Duval stala vicemistrem WEC. V Le Mans se opět umístila v nejlepší trojici, tentokrát získala bronz. Vedle toho se Di Grassi již tradičně objevil v prvním závodě sezony Stock Cars a také jako hostující jezdec v novém šampionátu Audi Sport TT Cup na Norisringu, kde v první jízdě skončil druhý a ve druhém závodě dokonce zvítězil. V sezoně 2016-2017 se Di Grassi konečně dočkal titulu ve Formuli E, když dokázal vrátit porážku svému rivalovi Buemimu. Di Grassi na konci roku 2016 spolu s celou automobilkou Audi opustil WEC a v roce 2017 se tak mohl soustředit pouze na Formuli E. Kromě elektrického šampionátu se zúčastnil také jednoho závodu FIA GT World Cup. V sezoně 2017-2018 Di Grassi obhajuje titul ve Formuli E. Po prvních třech závodech se ale zdá, že to bude mít velice těžké, neboť ani v jednom závodě si zatím nepřipsal body. Zatím má ale stále devět pokusů zvrátit tento nepříznivý vývoj.

[Nekolny Rostislav]

kombinéza 2010

[Pietro]

Renault, Jerez, 2009